to je zajímavá shoda - i já dlouho krmila chlupatou šedou toulavou Alici (říkali jsme jí Ali nebo Prašivka (ne proto, že by byla prašivá, ale jednoduše šedivka - prašivka) Naučila se vyskočit na náš balkon v přízemí a sežrala všechno, co jí  bylo předloženo. Spala na křesílku na dece a na zimu jsme jí tam pořídili starý botník vystlaný dekama a starým svetrem. Ali byla vděčná, přítulná, ač vypadala jako čert - taky jsem podobně stavěnou a zbarvenou kočku ještě neviděla. A taky jednoho dne zmizela beze stopy spolu s dalšími toulavými kočkami, které se naučily chodit na "zbytky" k nám, zmizela i její odrostlá koťata.....prostě ze dne na den zmizelo celé hejno a také jsme večer šli s mužem obhlídnout místa, kde víme, že se skrývají, nikde nic. Také jsme přemýšleli, že někdo udělal masový odchyt a odvezl je někam do útulku nebo hůř - rovnou je usmrtil - a za čtyři dny, kdy jsme neviděli ani tlapku, se najednou vrátila i se zbytkem smečky. Tak nevím, je to zajímavé, že máte stejnou zkušenost s tím, že se občas kočky vypaří - jakoby to měli kolektivně domluvené, že se načas "zdejchnou"..:-D a dvounohej ať si láme šišku, že? Jinak karma a zdravím "takékočičíhotátu" Jsou to úžasná zvířata a  nikdy mne nepřestanou překvapovat.

Dobrý den, děkuji za velmi zajímavou reakci. Příběh o kočce nebyl vymyšlen, je to prostý popis událoti, která se skutečně stala. Jméno Alice dala kočce moje dcera a podobnost s Vaší zkušeností je pozoruhodná. Kotě už se nechá hladit na bříšku a je moc roztomilé, Alice je u něj skoro pořád. Přeji hezký den.