O směšných láskách

  Snad se na mne pan Kundera nezlobí za to, že jsem si tak trochu vypůjčil do názvu tohoto povídání upravenou verzi titulu jeho slavné knížky. Jenže můj příběh vypráví o něčem jiném, a jak možná čtenář uzná, jiný, vhodnější titulek bych k němu velmi těžko hledal.

Jarní sluníčko zapadalo za paneláky na protější straně ulice a pro Polabí typické topoly vrhaly dlouhé stíny přes vozovku a široký betonový chodník až k nám. Za rohem bylo slyšet startování nějakého auta a pak bouchly plechové dveře. Auto se rozjelo a hluk jeho motoru zanikl v dálce. Ochladilo se. Přestěhovali jsme se s přítelem Oldou z terasy restaurace Barborka dovnitř do lokálu. Debata o děvčatech, láskách a rozchodech, přerušená stěhováním, pokračovala, když nám servírka v kratičké minisukni přinesla další sklenice piva. Olda se zhluboka napil, opřel se do opěradla židle a povídal:

„Kdybych byl prevít, nejspíš by přede mnou žádná sukně nebyla v bezpečí. Naštěstí jsem slušný člověk, a lásky své ženy si hluboce cením a vážím, jsem jí za ni vděčný a nikdy bych ji nezradil. Jenomže jsem muž. Pouhá hříčka přírody, která si bůhvíproč udělala z nás mužů lovce. I když máme doma dokonalé zázemí a bezpečný týl, stále se vydáváme na dobrodružné výpravy za novými a novými milostnými avantýrami a často si neuvědomujeme, že tím své věrné, odpovědné a milující ženě ubližujeme. Ne všichni totiž dokážeme včas couvnout a mnozí z nás odcházejí od hodné a milé ženy do nejistoty nového vztahu. Já ne- a uvidíte proč…

Moje první láska se jmenovala Radunka. Bylo mi sedm let a Radunka bydlela s rodiči v naší ulici o tři domy dál. Měla dlouhé copy a to mě fascinovalo. Vzpomínky jsou dnes už značně vybledlé a mlhavé, pamatuji se vlastně jen na okamžik, ve kterém mě Radunka ještě s kamarádkou v průjezdu zatlačily do kouta a stáhly mi punčochové kalhoty, aby zjistily, v čem se vlastně kluci a holky liší. Strašně jsem se styděl a Radunku uraženě opustil, přičemž jsem se rozešel tak důkladně, že jsem přestal zdravit i rodiče…

V páté třídě jsem pak miloval Helenku. Nevěděla o tom. Abych zjistil, kde bydlí, sledoval jsem ji cestou ze školy nenápadně ve vzdálenosti asi patnácti metrů. Loudala se moc pomalu, a já za ní jel na kole, takže při pomalé jízdě mi řídítka klinkala do stran a málem mě porazilo předjíždějící auto. Lekl jsem se a spadl hlučně na chodník, odřel jsem si ruku, narazil koleno a ohnul jsem si řídítka. Tak skončila druhá láska.

V devítce už to začínalo být vážnější. Některé holky byly vyspělé, že by jim mnohem starší dívky mohly závidět. Zejména Jiřinka měla blůzičku vypnutou, div jí neulétly knoflíčky od blůzky a my kluci jsme sice nenápadně, ale zároveň tak, že jsme div neporazili školní lavici, pokukovali. Mě ale víc fascinoval silný vodopád tmavých vlasů, sčesaný do strany a přehozený přes rameno dopředu…ostatně na dlouhovlásky jsem nemocný dosud, i dnes, v pokročilém věku…ale vypnuté blůzičky mi dnes učarují také, a myslím, že víc, než tehdy…

Věruška byla mnohem vyšší než já, ale tehdy mi to ještě nevadilo. Zjistil jsem si její adresu a posílal jí domů anonymní psaníčka, plná vášnivých vyznání, na víc jsem neměl odvahu. Přiznal jsem se jí po čtyřiceti letech na třídním sjezdu a oba jsme se při té vzpomínce zasmáli. Léta plynula, lásky přicházely a odcházely, po vyučení jsem nastoupil do zaměstnání, hrál a přáteli muziku a v létě sjížděl na lodi jihočeské řeky, také moře jsem párkrát uviděl na vlastní oči, a pak přišly první trapné pokusy o sex, při kterých jsem obvykle shořel jako papír. Janička z Kutné Hory, okatá, štíhlá a náležitě klenutá přijela ke mně na víkend v představě divoké noci, přivezla si sebou krajkové noční prádélko…jenomže když jsem ji v milostném opojení prádélka zbavoval, otočila otráveně krásné velké oči ke stropu a znuděně řekla „Co vy chlapi na tom hejbání vidíte“- a odpadl jsem jak Napoleon u Waterloo. To byl konec další lásky…

Nebudu jmenovat další nehody a trapasy, bylo jich nesčítaně a byl jsem z nich nešťastný. Až přišla Ilonka. Byla to láska na první pohled, poznal jsem ji na mejdanu u přátel a hned jsme si padli do oka. Už nevím, jak k tomu došlo, ale Ilonka, už léta vdaná a matka dvou dětí, konečně ze mě udělala muže. Chodil jsem s ní tři roky a byla to láska jako trám. Jen rozvést se nechtěla a já už měl bohémského života po hospodách po krk. Přišel čas rozumu a já jsem se chtěl usadit a zklidnit. Tak jsem s Ilonkou sice dodnes kamarád, ale hledal jsem jinde. Ema z Moravy byla eroticky náruživá, prožil jsem necelý rok žhavého sexu a dovolenou na Lipně, když mě to přestalo bavit. Co je moc, to je moc…Pak jsem si našel konečně rozumnou mladou ženu a oženil jsem se.

Jenomže čert nikdy nespí, stále se mi líbí i jiné ženy. Za dobu manželství jsem byl mnohokrát v pokušení nevěry, a že jsem odolal, není ani tak moje zásluha, jako spíš fakt, že dívkám, které se mi líbily, jsem se nelíbil já. Ta předposlední mě dokonce ponížila natolik, že mé dopisy a pak i mé telefonní číslo předala svému pozdějšímu milenci a ten mě připravil o půl roku života, zničil mi nervy a udělal mi peklo na zemi. Tuhle dámičku, která se zprvu zdála být báječnou ženskou,  už v životě nepozdravím, bolí to dodnes…

Poslední žena, které si velmi vážím, je ta nejkrásnější ženská, jakou znám. Ta mě sice také odmítla, ale zůstali jsme kamarádi, píšeme si, rozumíme si a máme se svým způsobem rádi. Ale musím respektovat její přání, že o ní nebudu mluvit, takže končím. Pokorně jsem se vrátil ke své ženě, starám se o domov a zahradu, sem tam si zajdu na pivo a nic mi nechybí. Taky už mám svá léta a je na čase, abych si dal pokoj…“  …a vtom Olda přerušil svůj dlouhý monolog a vytřeštil oči na procházející mladou ženu: ….,,ale hele támhleta je kus baby, koukni se na ni…!“

Autor: Pavel Kopáček | neděle 21.4.2013 18:57 | karma článku: 7,46 | přečteno: 298x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma: 12,02 | Přečteno: 535x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma: 4,61 | Přečteno: 293x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma: 6,94 | Přečteno: 181x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma: 7,55 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma: 9,52 | Přečteno: 656x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

V Polsku zatkli šestnáctiletého mladíka kvůli útoku na varšavskou synagogu

2. května 2024  13:47,  aktualizováno  16:52

Polská policie zadržela šestnáctiletého mladíka, kterého podezírá z útoku na synagogu Nožykowých ve...

Je to úlet, míní experti o antikampani SPOLU. Trestná však dle nich není

2. května 2024  16:51

„Rusko, pro tebe všecko,“ paroduje předvolební kampaň SPOLU heslo hnutí ANO „Česko, pro tebe...

Začaly maturity. Podle učitelů lehké, studenty ale trápily logaritmy

2. května 2024  16:42

Studenti posledních ročníků maturitních oborů poprvé usedli k maturitním písemkám. Ve čtvrtek...

Auto vyjelo ze silnice a srazilo tři chodce. Žena zemřela, dvě děti jsou zraněné

2. května 2024  16:40

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/