Drobásky po kapsách - kapitola 29 - Domů! - závěrečná část
Na druhé straně řeky mizí v dálce pobřežní cesta k Háninu, kam jsme chodívali s dědečkem na procházky, když jsem byl malý kluk. Projíždíme čtvrtí, kde jsme kdysi bydlívali a za ploty továren na konci města se vlak konečně rozlétne do krajiny. Nic naplat, ať už mám pocity jakékoli, tohle město už není mým domovem. Mám vlastní domácnost, bydlím se ženou, která mě má ráda a zanedlouho už budu mít svou rodinu. Jsou to velmi zvláštní pocity. Já budu tátou! Já, který už v něco takového vůbec nedoufal!
A tak, přestože se mi po mámě, sourozencích a kamarádech mocně stýská, sedím pokojně na sedadle a ponuře sleduji krajinu. Velký Osek - tady jsem byl v létě u Sluků na večírku. Copak asi dělají? A co přítel Polešovský, Zbyněk Rákosník a jiní kamarádi ?
Vlak uhání k Poděbradům. Tohle je nádherné město! Tady by mě bavilo žít! Pořád se zde něco děje, je tu spousta nádherných kavárniček, koncerty, divadlo, v létě skvělé koupaliště…jenže tady je strašně drahé bydlení..a koneckonců, bydlet mám kde.
V Nymburce se snažím nevnímat jedno z nejohyzdnějších nádraží, jaké znám. Raději si zajdu do hospody naproti nádraží na dvě piva, než mi pojede lokálka domů. Domů…..
V Křinci v roce 2004-2007
Doslov:
Vážení čtenáři,
Dostala se vám do zorného pole knížka, psaná nikoli pro vysoký zisk, ani pro pochybnou gloriolu pomíjející a nestálé slávy, ale pro radost, úsměv i k zamyšlení. Je psána nenáročným, ‚lidovým‘ stylem, leckdy lehce naivním a nelibozvučným pro různé ty zkostnatělé kritiky a lektory, kteří moje první pokusy o její vydání opepřili posudkem, po jehož přečtení jsem byl ještě menší, než jsem- a to mi matka Příroda moc centimetrů nenadělila….
Smysl díla se pokusím nastínit citátem slavného amerického spisovatele Johna Steinbecka: Lidé se ničí ctižádostí, nervozitou a hrabivostí. Všichni takzvaně úspěšní jsou nemocní lidé, žaludky v nepořádku, duše černé. Věci, které na lidech obdivujeme – laskavost, štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit jsou v našem řádu považovány za doprovodný jev neúspěchu. Rysy, které se nám protiví – vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakomství, domýšlivost a sobectví jsou rysy úspěchu.
Steinbeck napsal tyto postřehy v knize ‚Canerry Row‘ v roce 1945. Domnívám se však, že jde o myšlenky nadčasové, neboť jednání jistých skupin polistopadových zbohatlíků v mé zemi, kteří zaměnili slušnost, takt a ohleduplnost za bezostyšné hrabání peněz je už natolik snobské, že vylučují z ‚lepší‘ společnosti jedince, nevlastnící drahý dům, poslední model auta, počítač s internetem, mobil, tetování, náušnice, piercing, nehrají tenis a golf, nejezdící na exotické dovolené atd.
Původně jsem chtěl ušetřit čtenáře těchto chmurných postřehů a psát úsměvné dílko o obyčejných lidech, kteří zůstali tolik ‚nad věcí‘, že netouží být ‚in‘, neuznávají otřepané, rádobyhumorné heslo o ‚penězích až na prvním místě‘, ale ač jsem se snažil, nevyhnul jsem se jim. Patří k životu a své místo v něm bezesporu mají.
Přesto ve většině příběhů jste našli především zábavné a oddechové čtení pro ukrácení dlouhé chvíle. Nic víc a nic méně jsem psát nechtěl.
Pokládám si za čest upozornit čtenáře na fakt, že oproti převládající, převážně importované literární, televizní a jiné produkci posledních let se v knížce nevyskytuje ani jedna zbraň, dekadence, sprostota a vulgární násilí. Snad proto v dnešní době kulturní degenerace jsem na ni nenašel nakladatele a existuje pouze v této počítačové verzi.
Omluvte záměrnou nestylovost a nesourodost tohoto příběhu.. Bylo by směšné hledat sourodost a stylovost v tom obrovském divadle, zvaném Život. Kdyby ji mělo, bylo by divadlem neskonale nudným a skličujícím, stejně jako by jím byl život, nalajnovaný podle pravítka a předepsaných norem.
Váš autor.
Pár slov autora na závěr.
Ještě než jsem původní strojem psaný rukopis tohoto příběhu přepsal do počítače, pročítalo jej několik mých blízkých přátel a poskytlo mi celkem slušná ocenění. Nejsem si jist, zda tak činili z kamarádské obavy, aby mě svým skutečným názorem neranili v mém sebevědomí a ‚mazali med‘, nebo zda se jim to skutečně líbilo. Ne každý pochopí značnou nadsázku a satirický náboj díla. Uvedu jen některé citáty z dopisů, které mi poslali:
Přečetla jsem tvůj román jedním dechem. Chtěla jsem rukopis předat svému nakladateli, ale ten bohužel nechce o nových autorech ani slyšet a do rukopisu se odmítl byťjen podívat. Dnes je pro začínající autory těžká doba a vydat knihu je téměř nemožné.Mě se to podařilo, přeji ti totéž. Ty psát umíš! Máš talent, který oceňuji, jinak bych se tvými výtvory vůbec nezabývala, protože na to nemám čas. Nevzdávej to a piš, piš, piš!
Irena Fuchsová, spisovatelka.
Pavle, tvůj příběh mi připomíná díla Hrabala a Párala, které mám rád. Jsou rovněž ze života a z prostředí malých českých lidí. Moc se mi to líbilo.
Jirka Dojčiak,kamarád
Jsem hrdá na to, že jsem s Tebou kdysi stávala na prknech, která znamenají svět. Tvé knížky jsou plné lidskosti a života, mají spád, syžet, nápady a určitou stylovost. Doufám, že se najde malé nakladatelství, kde budou mít pro Tvou tvorbu pochopení.
Květa Vorlíčková, ředitelka mateřské školy
Je to poněkud drsné, ale líbilo se mi to. Je to ze skutečného života.
Soňa Minarčíková., kamarádka
Opravila jsem ti tam pár chyb, ale jinak je to moc dobré. Doufám, že až to vyjde, dostanu autorský výtisk.
Pavla Kopáčková, profesorka němčiny. (Pokud se někomu zdá být nápadnou podobnost jmen, jedná se o mou neteř).
Doufám, že jste pročítali knihu shovívavě. Některé příhody ani nejsou vymyšleny, skutečně se staly a jejich hrdinové skutečně existují. Mnohým jsem ani neměnil jména. Karel Fišr, Honza Pilar, Balcar, Mirek Víšek, Venca Navrátil a někteří jiní si o sobě bohužel už nepřečtou.Doufám, že se tam kdesi nahoře přimluví za úspěch tohoto dílka.
Váš Pavel Kopáček.
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Střelec na Fica jde do vazby. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný
Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...
Vlak srazil mezi Olomoucí a Prostějovem člověka, provoz na trati stojí
Na trati mezi Olomoucí a Prostějovem srazil po sobotním poledni vlak člověka. Provoz na trati mezi...
Alpský hotýlek centrem špionáže? Číňané měli výhled na základnu pro F-35
Švýcarský hotel Rössli ve vesnici Unterbach se v posledních letech stal tématem hovorů členů...
Vyhrajte balíček z řady sebamed Anti-Redness
Minulý týden jste soutěžili se sebamedem o kosmetiku pro nejmenší. Tento týden si pojďte zahrát o péči pro vás, a to konkrétně o řadu Anti-Redness,...
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x