Drobásky po kapsách - kapitola 11 - Svéhlavé lyže

Svěží horské ranní slunce rozzářilo bílou pokrývku okolních strání jásavou září.

Už od samého úsvitu kralovalo na blankytně modrém bezoblačném nebi a zvýraznilo pastelové barvy bund a lyžařských kombinéz, kulichů a módních čelenek.

Venku před chatou už panoval čilý ruch. Rekreanti s lyžemi na ramenou mířili většinou nahoru do Bedřichova, kde jsou vybudovány trasy Jizerské padesátky. Autobusy zdola z Jablonce pak přivážely nové a nové davy lidí.

Pokukoval jsem po děvčatech, zkušených lyžařkách, jak mažou skluznice lyží a domníval jsem se, že to dělám úplně stejně, jako ony. I já jsem vytvářel na skluznicích lyží stromečkovité malby, i já jsem výsledek přehladil, a přece jsem měl jízdní styl naprosto odlišný od ostatních. Zatímco do kopce jsem k údivu sportovce Vláďi suverénně vedl a nahoře jsem na ty pachtící se břídily na klouzajících se prkýnkách blahosklonně čekal, dolů mi to nejelo a ani hrozivě vypadající sráz, který zbytek společnosti hravě sjel, nepřiměl mé lyže k bystřejšímu pohybu.

„Počkejte na mě!“  volal jsem zoufale a z prudkého srázu jsem tyčkami popoháněl ta líná prkna, která vždy po záběru tyček zastavila. Nevím, co jsem jim provedl, nikdy jsem je předtím neviděl a tak jsem jim nemohl ublížit. Nebylo to od nich hezké. Ostatní těm svým lyžím patrně něco naslibovali. Luboš to postavil vědecky. ,,To je tím,že máme běžky! To přece nejsou sjezdový lyže, ty jsou určený pro běh ve stopě!“

„Určitě to tak bude“ souhlasil jsem, upachtěný po posledním sjezdu z obzvláště prudkého kopce. Měl jsem žízeň, bylo mi horko a přemýšlel jsem, co na TOMHLE ty davy nadšenců vidí, když každou zimu šílí po lyžování.

Když jsme se dopachtili k dráze Jizerské padesátky, skočili moji společníci hbitě do stopy a zakrátko mi zmizeli z očí. „Když se někdo ztratí, sraz je v tý dřevěný hospodě  v Bedřichově na koupališti“  volala ještě z dálky Dana a Vláďa věštecky dodal  ,,A né aby ses vožral!“

Blížilo se poledne, měl jsem hlad a hor po krk. Jsem sportovní antitalent, snad jediné, co nezvorám, je pádlování na kánoi při letním sjíždění řek. V míčových hrách mě kluci většinou stavěli do brány, protože odmítám běhat, na bruslích se sotva udržím a do tenisového míčku se povětšinou vůbec netrefím. Sportovním talentem mě prostě Pán Bůh neobdaroval. Nadšené sportovce ostatně považuji svým způsobem za masochisty a nenormální lidi, kterým dělá potěšení týrat vlastní tělo…

Váhavě jsem vstoupil do stopy lyžařské trati. Co mi jiného zbývalo? Běžel jsem asi sto metrů a za mnou se řadila kolona netrpělivých lyžařů, což mi bylo nesmírně trapné a znervózňující. Ustoupil jsem ze stopy a nechal je přejet. Pak jsem se plahočil dál, až jsem se dostal k jakémusi umělému můstku z kůlů, přes který stopa pokračovala do pravoúhlé zatáčky. Z můstku mi lyže kupodivu jely rychle, ale zatáčku jsem projel rovně a skončil jsem v závěji, což mě urazilo. Ty lyže se chovaly skutečně hanebně a já, který jsem nikdy nikomu neublížil, jsem se cítil potupen. Sundal jsem ta protivná prkna a podle stopy jsem se vydal pěšky zpátky do Bedřichova. Když na mě asi osmdesátiletý čilý stařík, řítící se suverénně stopou volal ‚mladej, tady není promenáda‘, dostala představa oběda a točeného piva v bedřichovské restauraci zcela konkrétní a vábivou podobu.

„MÁM JÁ TOHLETO ZAPOTŔEBÍ?“ zařval jsem zcela nahlas, přidal do kroku a za půl hodiny už jsem zapichoval nenáviděné lyže do sněhu před dřevěnou budovou hospůdky na koupališti v Bedřichově. Uvnitř bylo útulno, teplo a milo, takže když mě ostatní po několika hodinách vyzvedli, sotva jsem stál na nohou. Nějakým záhadným způsobem mě dopravili do chaty a děvčata mi uvařila výbornou a silnou horskou kávu.

Od té doby jezdím na hory docela rád. Obdivuji krásu krajiny, majestátnost horských velikánů, čistý vzduch  a ticho vonících lesů, ale zásadně v létě.

Autor: Pavel Kopáček | středa 17.2.2010 1:52 | karma článku: 7,30 | přečteno: 670x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma: 12,02 | Přečteno: 535x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma: 4,61 | Přečteno: 293x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma: 6,94 | Přečteno: 181x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma: 7,55 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma: 9,52 | Přečteno: 656x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen

19. května 2024

Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...

Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí

19. května 2024

Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...

Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou

18. května 2024  16:55,  aktualizováno  22:06

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...

Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické

18. května 2024  20:36,  aktualizováno  21:41

Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/