Dopis pro mou ženu

14. 07. 2010 6:30:07
Moje milá, Ta orchidej, kterou nesu z obchodu a kterou opatruji jako svátost, ta je pro Tebe. Je to květina, která se hodí k Tvému jménu, k Tvému egu, k Tvému znamení zvěrokruhu a k mé lásce.

Já vím, že v dnešní citově degenerované době se to příliš nenosí, ale čert vezmi dobu! Rád zůstanu staromódní, podivínský, směšný, ale normální, a rozhodně vůbec ne in.

Sedím a dívám se na tu rostlinu, jak hýří jemnými barvami, jak temně fialová se snoubí s jásavě žlutou, protkanou rudými nitkami jako cévkami životodárné krve.

Obdivuji práci květinářky, která vykouzlila z obyčejné kytky tuhle nebeskou krásu pomocí snítky asparágusu a větvičky s bílými kuličkami, svou svěží něhou překonávající mé představy..

Jsem Ti dlužen příliš mnoho, než abych byl schopen splatit aspoň díleček toho, co jsi pro mne vykonala a stále vykonáváš. Nejsem žádný ideál ženských snů, moc krásy jsem nepobral, do výšky jsem nenarostl, penězům se ke mně nikdy moc nechtělo a lev salónů rozhodně nejsem. Přesto jsi si mne zvolila za svého životního partnera a už přes dvě desítky let jsi mou laskavou a milující ženou, matkou mých dětí a tvůrkyní útulného domova. Přes všechny nástrahy a nepřízně osudu jsi věrně a oddaně stála při mně a dodnes stojíš – a já pevně věřím, že budeš stát i v dalších letech, přestože máme už své roky a leccos nejde jako dřív.

Jsem Ti nesmírně vděčný a protože nejsem schopen dát to najevo materiálně- nemohu Ti koupit dům, auto nebo zájezd na exotické ostrovy – přijmi alespoň tuto květinu jako poděkování. Přestože jsem jen obyčejný muž s mužskými nectnostmi, mám rád pivo a v určitých chvílích bych možná byl schopen i zrady, zvláště když se okolo mne pohybují nádherné mladé a příjemné ženy, ale vždy se včas vzpamatuji z těchto chvilkových zmatků, protože jsem si vědom výčitek svědomí, které by mne po takovém úletu do smrti pronásledovaly. Vždy, když přijdu k Tobě domů do našeho útulného bytečku, uvědomím si, že ač ony dívky jsou třeba mladší a krásnější, Ty jsi jen jedna jediná a že mám rád jen Tebe, s Tebou jsem šťastný, i když nejsi někdy v nejlepší náladě a občas se na mne i mračíš. Vždycky dříve nebo později se mráčky rozplynou a opět jsi mou milou a obětavou ženou.

A tak přijmi tuto květinu jako vyjádření mé hluboké lásky a oddanosti, mého obdivu a citu, který ani po letech neztrácí na síle. Přestože máme na celou řadu věcí a jevů odlišné názory a vkus, stejně se máme rádi, diskutujeme, občas dokonce zvýšíme hlas, ale pak se vždy zase život vrátí do starých kolejí, protože láska je silnější, než rozpory. Ostatně se říká, že protiklady se přitahují...

Dej tu květinku do vody, ať Ti vydrží co nejdéle, jako moje láska, vděčnost a cit.

Tvůj Pavel

Autor: Pavel Kopáček | středa 14.7.2010 6:30 | karma článku: 38.80 | přečteno: 8122x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Luboš Vermach

Jak se sl. Gregorová dostala na školu, kam neberou dyliny

Ironií je, že ji ve stejné době jedna sbalila. Tak už to bývá, že se protiklady přitahují, byť ani tady neplatí okřídlené úsloví vždy a ve všem. Něco ale mají společného. Jsou mladí, krásní a svět jim leží u nohou.

23.3.2019 v 16:59 | Karma článku: 6.81 | Přečteno: 581 | Diskuse

Jaroslav Bursa

Čas nepočká

Čas letí jako bláznivý, jednou se loudá, hned zas je horlivý. Hodinové ručičky, po ciferníku závodí, ta velká s malou, co chvíli se prohodí. Lidé stále někam spěchají, na tikot hodin vůbec nedbají.

23.3.2019 v 16:10 | Karma článku: 5.62 | Přečteno: 115 | Diskuse

David Snítilý

Dívka ve křoví. Zbytky tváře 6

Po pátém pivu: jestliže jsou to baby, kdo rozhodují – s tímhle joudou (ne) budu chodit (spát), musíme je přesvědčit, že naše volba je jejich volbou. Lovec když loví, tak o kořist na oko nejeví zájem.

23.3.2019 v 8:39 | Karma článku: 6.78 | Přečteno: 116 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Riegrova stezka

Je to taková stará, poškozená fotografie. Malá holčička s rodiči a za nimi skály. Asi časné jaro nebo pozdní podzim, kdo ví.

22.3.2019 v 16:01 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

OK, bolí to...

Nedávno se zde jedna paní tak rozkřikla na pár uplakaných kolegyň, že mám ještě teď zalehlé pravé ucho.

21.3.2019 v 19:09 | Karma článku: 21.67 | Přečteno: 808 | Diskuse
Počet článků 218 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 763
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/

Najdete na iDNES.cz