Pavel Kopáček
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x
Seznam rubrik
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 28 - Naposledy Na Letné
Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Už je tu zase podzim, zahrada je plná listí a sluníčko zvolna ztrácí sílu. Na dráty vysokého napětí nad poli se houfují ptáci a vítr čeří hladinu rybníka. Lence už znatelně roste bříško, ale venku je smutno a nevlídno. Jednoho dne jsem se rozhodl, rozloučil se na dva dny se ženou a týž den jsem dorazil do našeho města
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 27. - Inzerátová smršť
Jestliže mi něco skutečně dobře jde, je to bezesporu psaní dopisů. Nejenže rád a často píši psaní na všechny strany (i když od té doby, co vlastním internet, spíše e-mailuji), ale už několik přátel jsem ‚oženil‘ na inzerát, protože oni sami psaným slovem přiliš nevládnou. Psal jsem dopisy pro jejich nastávající nanečisto, a oni si je pak přepsali svým písmem.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 26 - Divoký východ
O týden později jsem se vydal napospas jedné z vášní, které jsem propadl po svém přesídlení na venkov. Ve městě jsem byl na houbách naposledy s rodiči, když mi bylo asi deset let. Vzpomínám také na rané dětství, kdy mě často bral do lesa můj dědeček, vášnivý houbař, a učil mě rozeznávat lišky, špičky, poddoubníky, hříbky od nejedlých a jedovatých potvor, které často hezky vypadají,ale jsou smrtelně nebezpečné. Jako některé ženy...
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 25. - Balada o zkouškách topičových
V pondělí v době svačiny jsem seděl v údržbářské dílně. Kluci z údržby zakusovali kávu chleby se salámem a mleli páté přes deváté. Tenhle podnik zaměstnává ve výrobě převážně ženy. Traduje se o nich, že jsou to největší drbny pod sluncem, alespoň některé. Ale jak jsem tak poslouchal chlapy, přinejmenším s nimi drží krok. Samozřejmě, že si vzali na paškál kolegu, který momentálně nebyl přítomen.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 24. - Garden party
Došel jsem domů do Lenčina domku kolem půl šesté. Lenka seděla v hlubokém křesle u okna, pletla z modré vlny soupravičku pro mimino a v očích se jí odráželo nebe. Pokoj byl velice útulný a podával celkovým vzezřením dojem nerušeného štěstí. Z hudební soupravy tiše plynula relaxační hudba, kterou mi Jirka Zeman přivezl z Austrálie. Čínská relaxace, hraná na klasický strunný nástroj er-hu zněla opravdu zvláštně
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 23 - Rogallo
Kotelna téhle malé továrničky je umístěna až úplně vzadu za výrobními halami, za komínem už je jen tři metry široký pás trávníku, plot, zarostlý popínavými keři, za ním trať jednokolejné lokálky. Když jsem vyšel zadními železnými dveřmi z kotelny, projížděl právě kolem motorový vláček.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 22. - Jáno
V malé venkovské továrničce, kde pracuji od jara, kdy jsem se do tohoto kraje přistěhoval za svou Lenkou, jsem po návratu z dovolené jako na jednu z prvních prací vyslán do místní kotelny. Kotelna je pro instalatéra druhým domovem. Množství ventilů, kohoutů, čerpadel a potrubí jsou nikdy nevysychajícími prameny aktivní činnosti. Dnes má službu topič Jáno Gábor.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 21. - Dovolená
Uběhlo půl roku. Celá Evropa tonula v sluneční záři žhavého, žírného léta. Nadešly prázdninové měsíce a nádraží praskala ve švech. Na silnicích se tvořily kolony aut s kufry natřískanými tábornickými potřebami, obsazených nepokojnými rodinkami a nervózními, zpocenými řidiči.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 20. - Po radikálmím řezu
Konečně je jaro! Jak dlouho jsme na něj čekali! Všechno kolem jásá, kvete, svítí, louka za Lenčinou chalupou je v zeleném sametu osázena zlatými dukáty pampelišek. Mezi stromy v lese za rybníkem probleskují svěží paprsky ranního slunce, šrafujíc vzduch šedozlatými pruhy. Na malém dvorečku pod mým otevřeným oknem kdákají slepice.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 19. - .....a mrzlo, jen praštělo
Silný mráz ojínil celý svět. Vlaky nabírají značná zpoždění a okna budov dostala bílé vitráže krásných květů. Ojíněné kolejnice nebezpečně kloužou. Bezpečnostní technik si stoupl na vyhýbku, uklouzl po ní a zlomil si nohu.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 18. - Radikální řez
Po každé náročné akci následuje přiměřený trest. Včera jsme to už skutečně přehnali...
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách -kapitola 17. - Snění a bdění
Takto už to v životě chodí. Něco bychom si moc přáli, někdy - pokud je to v naší moci - pro to konáme vše co se dá, ale skutečnost je nelítostná.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 16. - Není nad včasné vstávání
Většinou mi vstávání nečiní žádné potíže. V dosavadním životě jsem zaspal asi třikrát. Tentokrát to ale stálo za za to...
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 15. - Čůčo
Moje práce je mimo jiné postavena na cestování po železničních stanicích určeného regionu a opravách, montážích a rekonstrukcích staveb a jejich zařízení.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 14 - Kuře na soli
Obyčejně chodívám v neděli na oběd k mamince, vaří znamenitě, popovídáme si pak u kávy a je nám spolu dobře. Dnes ale odjela, tak jsem zůstal doma.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 13 - Rockování
Každý víkend někde hrajeme, buď v některém z desítek sálů ve městě, nebo po zájezdech. Dnes jsme jeli do vzdáleného městečka poblíž Kutné Hory.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 12. - Prima kšeft
Cestování rychlíkem na dlouhé vzdálenosti je občas spojeno se značnými riziky. Z Moravy do středních Čech se jede zhruba pět hodin, většinou přes noc...
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 11 - Svéhlavé lyže
Svěží horské ranní slunce rozzářilo bílou pokrývku okolních strání jásavou září.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 10 - Cestou do hor
Začátkem prosince napadl sníh. Bílé perličky se třpytily na parapetech oken, na střechách domů a ve vlasech dívek.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách - kapitola 9. - Příchod Pravomíra
Ještě než zkopíruji 9.kapitolu, omlouvám se všem, kteří mou vinou přišli o kapitolu 8. Omylem jsem volil špatný způsob uložení a už semi nepodařio tento omyl napravit. Zájemcům pošlu rád tuto kapitolu mailem. Moje adresa je pavell.k@volny.cz . A nyní už kapitola 9.:
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách- kapitola 8 - Ilonka
Ilonka je vdaná, návštěvy u ní jsou tedy přísně tajné. Nevím, jak to bude pokračovat, ale zatím je to krásné....
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách: Kapitola 7. Poplach v Radovesnicích
Blanka Pilarová má ty nejúžasnější oči na světě. Svítí sytou zelení s přídavkem šedi, září jak neónová kolečka na letní noční obloze a dovedou každému normálnímu muži řádně zamotat hlavu. Shodli jsme se na tom s Balcarem, když mě v sobotu večer vezl svou obstarožní škodovkou do Radovesnic na večírek. V téhle malebné vesničce sídlí parta báječných přátel, kteří nikdy nezkazí žádnou legraci, rádi se baví při skleničce čehokoliv dobrého a můžete se vsadit, že vás nikdy nepodtrhnou...
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách: Kapitola 6. Papoušek
Když jsem následujícího rána chlapům v šatně barvitě líčil, jak je mi po včerejšku zle, jak jsem ráno zaspal a protože už nebyl čas na čištění zubů, spletl jsem si ústní spray se sprayem „Antipo“ na nohy, protože byly v téměř stejných lahvičkách v koupelnové galerce, začal se Pípátko smát. Smál se tak, až zrudnul jak krocan, když vidí rudý hadr, ohýbal se v pase a nakonec se začal smíchy válet po zemi ve směsi uhelného mouru a zbytků olejů v koutě dílny, kam jsme mezitím přešli.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách: Kapitola 5. Na zkoušce
Myslím, že na předchozích stránkách jsem se už zmínil, že ve svých volných chvílích vystupuju s rockovou kapelou. Není to žádná extra liga, hrajeme jen po tancovačkách, ale pokud můžu soudit, jsme docela oblíbení. Osobně jsem téhle partičce dost vděčný, protože mě kdysi vyléčila z komplexů raného mládí. I když mé rané mládí už patří do šerého dávnověku, komplexem ze skutečnosti, že celý dosavadní život jsem vlastně jen námezdním dělníkem, trpím stále. A nebýt euforie z toho, že někam patřím a že nám kapela dohromady docela slušně šlape, patrně bych tomu komplexu propadl úplně.
Pavel Kopáček
Drobásky po kapsách: Kapitola 4. Nádražácký mejdan
Druhý den pršelo. Přešli jsme s Karlem Fišrem náměstí před nádražím. Auta na lesklém asfaltu rozstříkávala špinavou břečku z kaluží a okna restaurace Budvarka matně prosvítala clonami deště. V jasně osvětleném automatu jsme si dali dvě piva,,na stojáka“ a pak jsme přešli kolem oprýskaných fasád starých domů dál do Rorejcovy ulice, kde bydlí toaletářka Boženka.
| předchozí | 1 2 3 | další |
