Pavel Kopáček

Schody do nebe

Fuj! To je ale schodů! Sunu se těžce vzhůru, nohu střídám nohou, sotva popadám dech, často musím zastavovat a zklidnit plíce, hrozící prasknutím. Svaly na stehnech a lýtkách bolí únavou a čelo mám zrosené potem. Země pode mnou už není vidět, ztratila se v mlžných závojích bílých mraků, zde v těchto pustých místech lze občas zahlédnout vzdálené letadlo, nebo ptáka s mávajícími křídly, jakoby na pozdrav. Jinak je tu klid, slunce nerušeně a vytrvale ozařuje nekonečné moře nadýchaných oblaků a ty hrozné schody, schody do nebe. Ztrácejí se dole pode mnou v oblacích, nahoře pak v slunečné záři, oslepující oči a matoucí mysl, nelze vidět konec tohoto únavného stoupání.

31.3.2013 v 16:41 | Karma článku: 8.42 | Přečteno: 381 | Diskuse

Pavel Kopáček

Velikonoční

Nejdříve jsem psal jedny velikonoční veršíčky, pak druhé a nemohl jsem se rozhodnout, které zveřejním. Nakonec jsem je spojil.

30.3.2013 v 15:51 | Karma článku: 6.85 | Přečteno: 236 | Diskuse

Pavel Kopáček

Plechový bubínek

Nevím proč na mě padá splín a smutek. Je předjaří, za pár dní bude všechno kvést, svítit a jásat a já mám nálady, které mě jinak napadají zpravidla na podzim. Snad je to tím, že slunce je nám stále ještě vzácné, že jeho blahodárný svit mi chybí a já trpím čímsi, čemu naši narkomanii propadlí spoluobčané říkají „absťák“. Jsem na slunci závislý a netajím se tím. Chodím ulicemi pod olovnatou oblohou, boty rozmáčené řídkým vodnatým sněhem, vítr zebe do rukou, protože jsem zapomněl doma rukavice a když přijdu do jakékoli vyhřáté místnosti, zapotí se mi brýle, takže nikoho a nic nevidím. A ty hromady šatstva – těžké kabáty, šály, čepice, které všude překáží, všude kam přijdu je třeba se svlékat, oblékat, odkládat...

24.3.2013 v 18:17 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 341 | Diskuse

Pavel Kopáček

Krvavá řež

Bitva se blížila se západem slunce. Generál zvedl tyč s vlajkou a zvolal „Ve jménu božím!“ a všichni jsme se v krytu z bedniček na ovoce v sadě za městem připravili ke krvavé zteči. Na stůl uprostřed úkrytu, složený z přepravek a dřevěných palet, jsme umístili strategickou mapu okolí, shromáždili štáb a plánovali postup ofenzivy. Náhle se generál zarazil. „Není tady generálmajor!“ Zarazili jsme se. Bez generálmajora nemůžeme rozvinout strategii útoku! Co teď? Plukovník vyslal kurýra. Čas kvapil, nepřítel za plotem sadu jistě už netrpělivě čeká na invazi, aby se mohl bránit, podniká podobná opatření jako my a je znepokojený dlouhým tichem před rozhodující bitvou. Slunce se sklánělo k západu, vytvářelo dlouhé stíny a neohrožené vojsko bude muset jít domů k večeři...

17.3.2013 v 16:08 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 299 | Diskuse

Pavel Kopáček

Černá věž

Ve věži byla tma, jen malými okénky prosvítalo z venku trochu světla. Prastaré kamenné zdi byly na dotek vlhké. Přidržovali jsme se rozviklaného zábradlí a stoupali po vrzajících dřevěných schodech vzhůru. Schodiště končilo ve druhém patře věže, byla tu jakási místnost, dříve prý obydlí strážného, teď zde bylo naházeno nejrůznější harampádí, pokryté tlustou vrstvou prachu. Výše bylo možno stoupat pouze po nedůvěru budících zpuchřelých žebřících ...

10.3.2013 v 22:49 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 249 | Diskuse

Pavel Kopáček

Ritardando

Kdo alespoň trochu pronikl do komunity rockových hudebníků, ví, že tato „sorta“ muzikantů opovrhla zažitými formami, neuznává, často ani pořádně nezná noty. Beatles zavedli v hudebním světě úplně nové postupy, rytmy a hudební sestavy, do té doby neslýchané. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem proto obdivoval hudebníky, kteří hráli zpaměti mnohdy půlhodinové složité skladby tehdy módního artrocku a jazzrocku, často měnící rytmus, melodie i styl, nechápal jsem, že si to vůbec pamatovali, natož pak bezchybně hráli na koncertech. Vystoupení tehdejší sestavy Blue Effect a podobných skupin byl nevšední zážitek hudebního „fajnšmekra“, jakým jsem tehdy byl...a se svou kapelou jsem si samozřejmě na takový druh hudby vůbec netroufal pomyslet...byli jsme jen pouhou tancovačkovou skupinou s jednoduchou, líbivou hudbou..

3.3.2013 v 17:11 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 302 | Diskuse

Pavel Kopáček

Nádherné slovo Svoboda!

Okénko cely číslo 181 mrklo, pak zase zavřelo a dveře se se skřípotem otevřely. Na okamžik bylo vidět na zeleno natřené stěny chodby a kousek železného schodiště. Postavili jsme se se zlodějem Šímou, s kterým tu sdílím celu, do pozoru. „Odsouzený Kříž!“ Dozorce v nažehlené uniformě stojí na prahu cely. Udělal jsem krok vpřed. „Vezměte si svoje věci a pojďte se mnou!“ . Co mi zase chtějí, prolétlo mi hlavou. Poslední půlrok jsem strávil ve vězeňské nemocnici na druhém nádvoří, jsem tu zpátky na cele teprve třetí den...

24.2.2013 v 18:35 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Kopáček

Slovanská nesvornost v praxi.

Horký letní večer byl plný světel, zábavy, od kiosku v koutě náměstí voněly klobásy s hořčicí a pivo, a na širokém krytém pódiu duněl rock. Lidé se vlnili v rytmu hudby a vztyčenými pažemi mávali do taktu. Dívky v přední řadě, oddělené od pódia zábradlím z přenosných kovových mříží na nás mávaly, smály se a cosi křičely, ale nebylo slyšet co, a zpěvačka Vlasta u mikrofonu provokovala povykující kluky smyslným vlněním úzkých boků ve velmi úsporné minisukýnce. Mezi střechami a komíny okolních domů nakukovaly a tančily hvězdy, jako by se také chtěly s námi bavit a poslouchat naše písničky, a holky dole na náměstí je napodobovaly a všem bylo krásně. Jeviště, nasvícené barevnými reflektory, zářilo do prostoru, dunělo a chvělo se rockovým napětím.

17.2.2013 v 14:55 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 921 | Diskuse

Pavel Kopáček

Socky, lůza a my.

Hluboko dole pod kamennou hrází temně a líně plynula řeka, oddělená od pobřežní promenády litinovým zábradlím a alejí vzrostlých lip. Listy stromů plakaly a svisle žalovaly na nevlídnost počasí, oblaka slibovala týden mokra z nebe. Podupávali jsme v drobném studeném dešti u tyče s cedulí, označující stanici autobusu spolu se skupinou ostatních otrávených a prochladlých lidí, odevzdaně zírajících do prázdna pod vlnitým plastem střechy sprejem počmárané čekárny, nebo venku pod deštníky. Někteří pokuřovali, jiní přecházeli po chodníku sem a tam. Mirek vedle mě se každou chvíli mrzutě díval na hodinky a temně bručel na „zatraceně svinský počasí“ a „měli jsme tam zůstat!“ „Tam“ je hospoda U kačera, ve které jsme ještě před chvílí trávili příjemné chvíle při velkopopovickém kozlovi. Jenže povinnosti nečekají, mě jede za půl hodiny vlak a Mirek pospíchá na směnu. Auta rozstříkávala do stran špinavou vodu z kaluží. S hlasitým cákáním dopadala na chodník mezi uskakující chodce.

10.2.2013 v 18:50 | Karma článku: 29.22 | Přečteno: 1450 | Diskuse

Pavel Kopáček

Povídání na terase

Pološero letního večera se rozlévalo nad krajem. Na hladině jezera se rudě odráželo zapadající slunce a vytvářelo nádhernou světelně barevnou scenérii. Na opuštěné pláži stála skupina lidí a bez dechu sledovala tu krásu. Osamělý plavec brázdil klidnou hladinu a šířil na ní rozsáhlá kola. Pobleskovala a zářila, až diváka zabolely oči. Bílý hotel u pláže svítil do houstnoucího šera zlatými a modrými neonovými nápisy a žlutými obdélníky osvětlených oken. Seděli jsme s Jindrou u jednoho z řady plastových stolků na terase, diskrétně ševelící číšník v bílém saku nám přinesl pití a vzdálil se z doslechu.

3.2.2013 v 13:58 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavel Kopáček

Večer s úchylem

Večer pokročil. Na nebi vyskočily první hvězdy a nad městem roztáhla svá temná křídla noc. V ulicích utichl denní shon a ruch, jen sem tam přejelo osamělé auto, nebo spěchal pozdní chodec. Musím už jít domů, uvědomila jsem si nerada- táta čeká, protože jsem slíbila, že budu do deseti doma... Ale večírek u Verči byl rozjetý v nejlepším, v plném proudu. Tančilo se, Jáchym se v koutě na pohovce tulil k usmívající se Mince a cosi patrně hezkého jí šeptal do vlasů. Petr seděl u stolu a naléval si už bůhví kolikátou sklenici vavřineckého. Verča právě nesla z kuchyně další podnos s chlebíčky.

27.1.2013 v 21:38 | Karma článku: 11.20 | Přečteno: 651 | Diskuse

Pavel Kopáček

Song pro mou báječnou kamarádku

Někdy těžce hledám slova, Slůvka si pak najdou Tebe, Říkám si je zas a znova: Ty jsi moje letní nebe. Míváš v očích hvězdičky A plavé vlasy anděla, A já mám něhu pod víčky Ač vím, že se to nedělá

23.1.2013 v 15:19 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 393 | Diskuse

Pavel Kopáček

Barbaři

Fotbalové utkání skončilo, nedaleký stadion hlučel a bručel jako obrovský úl, jak kráter sopky po výbuchu, lidé vytékali z mnoha bran jak láva. Ulice byly přeplněné, policista na křižovatce měl plné ruce práce. Chodníky i vozovku zalily masy fanoušků, rozjařených po vítězném utkání, mezi nimi se krokem prodírala osobní auta, několik netrpělivých řidičů do toho zmatku troubilo, někteří se vykláněli z okének vozů a nevybíravými výrazy častovalo chodce.

21.1.2013 v 6:18 | Karma článku: 7.57 | Přečteno: 351 | Diskuse

Pavel Kopáček

Někdy se to schumelí...

Pršelo. Padal drobný, nepříjemný déšť, vyvolávající chmurné nálady a deprese. Obloha se mračila jako zklamaná milenka a hrozila špatným počasím na dlouhou dobu. Tohle bude trvat ještě týden....Seděl jsem v jednom kupé lokálky, souprava sebou kymácela a lomozila na vyhýbkách při výjezdu z hlavního nádraží. Minula chemickou továrnu se spletí stříbrných potrubí, konstrukcí a hal, projela rozsáhlým komplexem seřazovacího kolejiště.

13.1.2013 v 18:16 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 493 | Diskuse

Pavel Kopáček

Tam na horách, tam je čistej vzduch...

Hory se koupaly v azurové čistotě modré klenby nebe. Slunce se potkávalo a laskalo s vrcholky bílých strání, zářilo, bodalo do očí, jeho paprsky se odrážely v tisících bílých krystalek sněhu. Pastelově barevné kombinézy lyžařů červeně, zeleně, žlutě a modře svítily na protější sjezdovce a v klikatých kyvadlech slalomu se mezi tyčemi míhaly sem a tam a kmitavě se snášely z nejvyššího bodu viditelnosti mezi tmavými stromy lesa jako pestré korálky. Dole u kiosku se zastavily, a znova se nechaly na laně vleku vytáhnout zpět nahoru k neviditelnému startu sjezdovky. Na loučce před chatou se skupina rekreantů opalovala ve skládacích křeslech, tmavé brýle připomněly letní plážovou pohodu, ale musel bych si odmyslet prošívané větrovky a lyžařské boty...

6.1.2013 v 17:11 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 528 | Diskuse

Pavel Kopáček

Tak jsme přežili konec světa...

Konec světa se blíží! Spočítejte svoje hříchy! Zameťte za sebou! Připravte se na trpký konec! Číše lidských hříchů přetekla! Takové výzvy jsme letos v první polovině prosince neslyšeli poprvé. Pamatuji se, že někdy v sedmdesátých letech chodily po amerických městech průvody pomatenců s podobnými cedulemi- a už tehdy jim někteří lehkověrní hlupáci naletěli....

30.12.2012 v 16:43 | Karma článku: 7.59 | Přečteno: 569 | Diskuse

Pavel Kopáček

....A už to zase nastává...

Ráno za oknem padal sníh, ale doma bylo útulno a teplo. Otevřenými dveřmi z kuchyně zavoněla bílá káva, maminka připravovala snídani, bylo slyšet cinkání lžiček a talířů. Sestra Vendula na protější posteli dětského pokoje už se také probudila, protáhla se a zavrněla. „Dneska je Štědrej den!“

23.12.2012 v 15:11 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 643 | Diskuse

Pavel Kopáček

Malé adventní zamyšlení

Vánoce jsou za dveřmi. Každý rok prožívám tento čas v jakémsi citovém rozpoložení, které ve mě vyvolává sentimentální nálady. Přemýšlím o dočasnosti našeho pobytu na tomto světě a na povrch mých myšlenek logicky vyplouvají vzpomínky na šťastná léta dětství. Nebylo sice ve všech aspektech tak úplně ideální, ale na ty horší věci se rádo zapomíná. Vzpomínám často na otce a myslím na to, jak mu asi je tam nahoře, kam odešel už před mnoha lety a už se zvolna s přibývajícími křížky připravuji na to, že se tam s ním zase setkám.

16.12.2012 v 21:24 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 589 | Diskuse

Pavel Kopáček

Jak šel čas...

Ta stará dáma seděla osamoceně na lavičce v zanedbané zahradě za letitým oprýskaným činžákem v centru města. Hluk z ulice sem dozadu už téměř nepronikl, byl zde až uspávající podvečerní klid. Slunce zapadalo a tvořilo na zdech a zábradlích starých zahradních altánů a schodišť s ozdobným litinovým zábradlím romantické stíny. Nad hlavou starou paní jako obrovský slunečník stínil prostor vysoký stříbrný smrk. Zírala teskně do prázdna a lovila z paměti vzpomínky...

9.12.2012 v 15:33 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 728 | Diskuse

Pavel Kopáček

Asynchronní babulátor

Balcar není skutečné jméno. Můj přítel si je „vysloužil“ v dávných časech našeho mládí, kdy se tolik lišil od nás ostatních kluků z party, poblázněných big beatem a toužících se podobat Richiemu Blackmoorovi, Ozzymu Osbournovi nebo Viktoru Sodomovi! Vašek nosil světlé vlasy sčesány dozadu, tesilové kalhoty a světlé košile, občas – ó bože!- dokonce i sako, takže vypadal jako tehdy populární figurka divadla Semafor, kterou si do svých scének půjčovali Šimek s Grossmanem i Suchý a Šlitr, jen ty brýle mu chyběly. Ale když jsme mu je proti jeho vůli nasadili, byli si s panem Balcarem takřka nerozeznání podobni. Za nějaký čas už Vaškovi nikdo jinak, než „Balcare“ neřekl. Balcar byl zaměstnán v opravně televizorů a magnetofonů na Malém náměstí a nám v kapele dělal zvukaře a opraváře zesilovačů v jednom. Od té doby uběhla dlouhá řada let, kapela dávno neexistuje, ale my máme stále spolehlivého mechanika po ruce, když nám „odejde“ doma nějaká zvuková nebo obrazová technika. Jen panu Balcarovi ze Semaforu už tolik podobný není, dnes nosí mírné bříško a kostkované košile.

2.12.2012 v 21:09 | Karma článku: 11.02 | Přečteno: 862 | Diskuse
Počet článků 218 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 764
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/