Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 511 | Diskuse

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma článku: 3.98 | Přečteno: 292 | Diskuse

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma článku: 5.89 | Přečteno: 181 | Diskuse

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 224 | Diskuse

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma článku: 8.74 | Přečteno: 655 | Diskuse

Pavel Kopáček

Pasažér

Pršelo. Provazy deště bičovaly zmučenou a promočenou zem. Nebe plakalo a temné výhružné mraky se snesly až těsně nad střechy domů, opíraly se mohutnými břichy o komíny. Nymburské nádraží, plné lidí s deštníky a špatnou náladou, křižovaly vlaky všemi směry, občas prosvištěl mezinárodní rychlík, nebo hlučně zarachotil nákladní vlak s uhlím. Na třetím nástupišti pršelo děravou střechou i na schody do nevlídného podchodu, ohavně počmáraného sprejery.

9.1.2014 v 8:06 | Karma článku: 7.73 | Přečteno: 440 | Diskuse

Pavel Kopáček

Vánoce jinýma očama

Mrzne, z nebe se sypají vločky sněhu, ostrého jak malé broky, dostávají se mi i za silnou šálu, studí a zároveň pálí, pohupují se kolem lamp jako malé padáčky a v ostrém větru se snášejí na promrzlou zem. Choulím se do starého kabátu, který mi kdosi odložil k popelnici u paneláku na sídlišti U Jána a do špinavé šály, připomínku starých krásných časů doma....Je mi zima a mám hlad. Snad něco k jídlu najdu v uličce za bistrem, je tam kontejner, do kterého barman Milan hází zbytky, které hosté nedojedí... Vyhýbám se pohledu na poklidná světla oken bytů šťastných lidí. Blikají v nich řetězy světel, barevné nebo jen tak světlé, ale dokumentující dnešní Štědrý večer. Lidé za těmi okny jsou sytí, spokojení, teď nejspíš sedí u večeře....Copak asi teď dělá Inka? Nejspíš snáší dobroty na můj stůl v mém domě u mého krbu tomu svému grázlovi, za kterého mě vyměnila...Někdy se ohřívám v tramvaji, to jedu až na konečnou a zpátky, ale lidé mi nadávají, že prý smrdím...no kde se mám sakra vykoupat...

16.12.2013 v 19:38 | Karma článku: 10.44 | Přečteno: 383 | Diskuse

Pavel Kopáček

Červený autobus

Když jsme se s klukama v postranní uličce za školou dost vyřádili, bundy mokré od tajícího sněhu po kuličkování, udýchaní po hokeji, který jsme provozovali na kousku asfaltového chodníku, vyhrabaného ze sněhu, popadli jsme tašky a bundy, sloužící dosud jako brankové tyče, a šli domů. Uložil jsem starou hokejku do sklepa. Vondra má širokou brankářskou. Tu mu závidíme, a on ji nechce nikomu půjčit. Tak ať si ji nechá, když je takový! Maminka mi nejdříve mírně vyhubovala, jak to vypadám, a že když budu takhle mokrý chodit venku, tak nastydnu a nedočkám se Ježíška, a když jsem se umyl, převlékl a snědl svačinu, krajíc chleba se s máslem – salám mi ,maminka nedala, prý je půst -, poslal mě tatínek do mého pokojíku, abych nepřekážel, že mají práce jak na kostele. Ptal jsem se ho, kolik práce je na kostele, ale on mě se smíchem odbyl, že to jednou poznám, teď abych šel, a když nemám úkoly, tak ať si něco maluju.

8.12.2013 v 13:38 | Karma článku: 10.97 | Přečteno: 333 | Diskuse

Pavel Kopáček

Šlápněte na to, pane řidiči!

Kdo to sakra je? Bloumám po náměstí, po nebi se sem tam prohánějí potrhané mráčky, podzimní slunce se sice jen chvílemi, ale stále ještě příjemně, opírá do zad, pod nohama šustí první barevné listí, zaparkovaná auta odráží svými skly sluneční paprsky a po širokém chodníku podél výkladních skříní proudí davy. Je všední odpoledne, hospodyně, obtížené kabelami s nákupy, míří od supermarketu, z řeznictví, nebo od kadeřníka směrem k stanici tramvaje. Zpomalil jsem krok. Už ji zase vidím! Vyšla z prodejny potravin a míří na poštu. Štíhlá blondýnka v džínovém kompletu, světlé vlasy zastřižené aľa Makepeacová, což se mi moc nelíbí, protože jsem odjakživa „nemocný“ na dlouhovlásky, ale této mladé ženě to i tak velmi sluší. Kdo to jenom je? Zdá se mi, že se mezi ostatními lidmi nese jako královna, ostatní ženy v její přítomnosti jako by zšedly a znevýrazněly. Ten milý, příjemný a usměvavý obličej mi někoho připomíná- ale koho? Já ji odněkud znám! Ale odkud? Snad někde prodává, nebo je to kadeřnice, která mě kdysi dávno stříhala....? Nebo je to sestřička z nemocnice, kde jsem před pár lety ležel s kýlou?

21.11.2013 v 17:43 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 681 | Diskuse

Pavel Kopáček

Dopis do Nebe

V posledním vstupu jsem slíbil druhý příspěvek do literární soutěže k 100. výroí narození Bohumila Hrabala. Tady je:

6.9.2013 v 15:34 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 237 | Diskuse

Pavel Kopáček

Pocta panu Bobanovi

V současné době byla vyhodnocena literární soutěž u příležitosti 100. výročí narození Bohumila Hrabala. Poslal jsem do zmíněné soutěže dva příspěvky. jeden (poezie) zveřejňuji nyní, druhý - prózu dám na blog koncem týdne.

3.9.2013 v 12:40 | Karma článku: 6.13 | Přečteno: 272 | Diskuse

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

31.8.2013 v 19:19 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 195 | Diskuse

Pavel Kopáček

Letecký den.

Travnatá plocha sportovního letiště, zalitá odpoledním sluncem, se dala do pohybu a stále rychleji ubíhala vzad. Sledovali jsme kulatými okénky prastarého dvojplošného letadla místního leteckého klubu, jak se zelená rovina náhle propadla kamsi dolů, ještě chvíli jsme mohli vidět vrcholky stromů a střechy hangárů, nad kterými se na stožáru třepotal a nadouval tříbarevný meteorologický pytel. Pak už okénka vyplňovala jen bezmračná modř letního nebe. Bylo mi všelijak, zejména v oblasti žaludku jsem cítil stahovací reakce. Podíval jsem se na Mirka. Oči pod přílbou měl přivřené a po skráních se mu perlil pot. Také on se necítí nejlépe, nejsem v tom sám..Byl letecký den, kolem hangárů a odstavených letadel před nimi se proplétaly davy lidí, u vchodu na letiště stála fronta u stánku na pečené klobásy a pivo. Vstupu na letištní plochu bránily kovové bariéry, za kterými postávaly houfy zvědavců, ale to jsme my, parašutisté leteckého klubu, už neviděli.

28.7.2013 v 21:35 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 480 | Diskuse

Pavel Kopáček

Píseň pro Marii

Marii jsem velmi vděčný za přátelství, důvěru, povzbuzení, krásné dopisy a za to, že je. Proto následující verše:

17.7.2013 v 12:01 | Karma článku: 6.13 | Přečteno: 300 | Diskuse

Pavel Kopáček

Na plný plyn!

Parkoviště před horským hotelem je zaplaveno světly, portýři pobíhají sem a tam, parkují přepychové vozy movitých hostů, jiná auta naopak vyjíždějí, přes pokročilou noční hodinu vše kypí ruchem a životem. Neónové návěští v průčelí moderní budovy září duhovými nápisy daleko do krajiny, je hluboká noc a nádherné scenérie okolních skalních štítů lze jen stěží vytušit za neproniknutelnou černou oponou tmy. Asfalt s bílými čarami a šipkami, nastříkanými na ploše parkoviště i přilehlých komunikacích se leskne po večerním dešti. Z hotelu tlumeně zní hudba a na schodech před proskleným vchodem pokuřuje několik žertujících a živě gestikulujících lidí. Dvířka aut bouchají a motory drahých aut jen potichu vrní utajovanou silou pod naleštěnými karosériemi.

15.7.2013 v 11:01 | Karma článku: 3.67 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavel Kopáček

Robinson z předměstí

Byla dusná letní noc, měsíc v úplňku, zavěšený na klenbě nebe, svítil jak obrovská kulatá lucerna a zahanboval pouliční osvětlení. V ulicích i v parku u řeky bylo zřetelně vidět téměř jako za dne. Hvězdy zářily na sametové temni oblohy jako jiskřivé diamanty a prostředí parku vonělo romantikou a poetickou snivostí. Záviděl jsem milencům, šeptajícím si tajemná slovíčka, přituleni k sobě na stinných lavičkách. Mládí...kde ty časy jsou! Povzdychl jsem si a usedl na prázdnou lavičku na břehu řeky. Měsíc se odrážel a koupal v klidné hladině, na druhé straně ve stínu vysokých stromů skrytě a nehnutě seděl nad svými pruty osamělý rybář. Byl ve stínu téměř neviditelný, jen občasné bliknutí zapalovače a následný rudý světelný bod zapálené cigarety prozradily, že tam kdosi je.

30.6.2013 v 21:50 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 270 | Diskuse

Pavel Kopáček

Kam jsme došli, kdo to ví?

„Dobrý den, paní Nováková, jak jde život? A co tatínek, už je z nemocnice doma?“ konverzuji na ulici ve „svém“ revíru se známými a zároveň plním schránky na vratech domů, v průjezdech a na schodištích dopisy, tiskovinami a složenkami. „Pane Dvořák, máte dobírku“ zvoním ve třetím patře rohového domu, „tady mi to podepište, tady dole, hned u vašeho jména!“...a jdu zase o dům dál...

5.5.2013 v 19:03 | Karma článku: 34.14 | Přečteno: 2702 | Diskuse

Pavel Kopáček

Alice

Alice je zvláštní kočka. Nikdy předtím jsem takový druh neviděl, chundelaté stvoření se zelenošedou srstí, vlnitou a chlupatou jako byly vlasy nebožtíka ministra Dostála, s ohonem mnohem delším, než kočky mívají a pruhovaným jako mívají mývalové. Moje dcera naopak tvrdí, že Alice vypadá jako rys, snad na tom také něco je.. Moudré šedozelené oči, kterýma nás klidně pozoruje, přátelská povaha a přítulnost, zejména v momentě, kdy jí neseme do misky něco na mls svědčí o tom, že bývalý pán s ní zřejmě nezacházel špatně, dokud se jí nezbavil – a já zde raději nechci spekulovat, jakým způsobem.. Každopádně Alice už je dva nebo tři roky toulavá kočka, která bloumá střídavě u nás v zahradě, nebo v prostorách vedlejší továrny

28.4.2013 v 16:14 | Karma článku: 13.12 | Přečteno: 506 | Diskuse

Pavel Kopáček

O směšných láskách

Snad se na mne pan Kundera nezlobí za to, že jsem si tak trochu vypůjčil do názvu tohoto povídání upravenou verzi titulu jeho slavné knížky. Jenže můj příběh vypráví o něčem jiném, a jak možná čtenář uzná, jiný, vhodnější titulek bych k němu velmi těžko hledal.

21.4.2013 v 18:57 | Karma článku: 6.93 | Přečteno: 298 | Diskuse

Pavel Kopáček

Za korunami stromů vyšlo slunce.

Po únavné noci se zvolna rozednívalo. Střelba utichla. Jen tu a tam ještě štěkly ojedinělé výstřely z temného lesa na druhé straně údolí. Tráva před zákopem zvlhla ranní rosou a na krajinu spadla lehká průhledná mlha. Svalil jsem se na dno zákopu a unaveně sňal přílbu.

8.4.2013 v 7:55 | Karma článku: 5.16 | Přečteno: 174 | Diskuse
Počet článků 218 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 763
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/

Najdete na iDNES.cz