Vánoce jinýma očama
Za bistrem je tma, pusto a prázdno- zapomněl jsem, že je Štědrý den a Milan má zavřeno. Šourám se v promrzlých sešmajdaných botaskách od Vietnamců sněhem s rukama v kapsách ulicí. V oknech blikají světla na vánočních stromcích, odhaduji, že rodiny se za těmi okny líbají a rozdávají si dárečky. Je mi do breku. To jsem teda dopadl! Budu se snažit prázdný žaludek zaspat. Zalézám pod „svým“ mostem do svého letitého spacího pytle. Dva metry ode mne tiše plyne temný proud řeky. V létě je líbezný a romantický, ale teď vypadá hrozivě a výhružně. Nejraději bych do něj skočil a skoncoval s tímto příšerným podělaným životem! Zachumlal jsem se do spacáku i s hlavou, otočil jsem se ke kamenné zdi a snažil jsem se rychle usnout a zapomenout na tento děsný svět, všechno to zaspat! To jsem tedy dopadl! Maminko, kdybys to věděla, kam jsem to dopracoval! Chtěla jsi ze mě mít inženýra nebo lékaře, jenže já neměl hlavu na studování.. A vůbec- proč na to teď zrovna mám myslet? Nemohu usnout. Vyhrabal jsem se napůl ze spacáku a vydoloval z jedné z množství igelitek u zdi láhev rumu. Opít se a zapomenout! Alkohol zahřeje žaludek a dá zapomenout na zimu, nevlídnost studených kamenných oblouků nad hlavou. Občas zaduní ozvěnou, když po mostě přejede kamion nebo tramvaj. Dnes je ovšem ticho, moc nejezdí, kdo může, je doma u rodiny. Pracují jen nepřetržité provozy v elektrárnách, strážních službách a…u policie. Už jsou tady. Dva a pes. „Dobrý den, předložte doklady!“ Stará ohraná písnička, teď to bude mít pokračování: „Tady nemůžete spát, seberte si věci a odejděte!“ Ze zkušenosti už vím, že vysvětlovat jim, že namám kam, nemá cenu. Pokorně si balím svých pár igelitek a spacák a odšourám se sněhovou metelicí kousek dál. Kdž hlídka přejde, zase se vracím na své místo. Rumu v láhvi je už polovička, mocně si přihnu, polohlasně zanadávám na policajty, že mě nenechají spát a opět zalézám do spacáku. Konečně spím. Zdá se mi, že jsem zase doma u své Inky, v krbu praskají polena, pod stromečkem je hromádka dárků, z kuchyně voní smažený kapr, všichni jsme šťastni, líbáme se a přejeme si, abychom se v zdraví zase za rok sešli, pak rozbalujeme balíčky, žasneme překvapením, objímáme se a připíjíme na Ježíška, Inka má krásné zamilované oči, všude je teplo, klid a mír….sakra co to je! Probouzí mě kopanec. Opilci, jdoucí patrně z jakéhosi mejdanu- hospody jsou dnes večer zavřené- jeden malý otylý, s viditelnými známkami opilosti, vyšší s kápí přetaženou přes čelo se klátí, div nespadne do řeky. „Heele, co to tady máme!“ kopou do mě po celí délce těla. Smějí se jak idioti, když přijde na obličej. Teče ze mě krev. Nemám sílu, abych se bránil. Jsem zmrzlý, hladový a ospalý. „Hele Mildo, už jsi viděl, jak hoří bezdomovec?“ blekotá malý.Škrtá sirkou, ale průvan pod mostem mu naštěstí okamžitě oheň zhasíná. I ten průvan je občas k něčemu dobrý…“Počkej vole!“ zasahuje vysoký, šmátrá v kapse džínových kalhot, kleje a nemůže najít, kam si sakra dal ten zapalovač. Nakonec ho najde. Jeho přítel vytáhl z tašky půl láhve vodky a poleje mi spacák. „Teď se zahřeješ, pobudo“ směje se. Vysoký škrtne zapalovačem a ze spacáku vyšlehne vysoký jasný plamen. „Tak a máš to!“ smějí se a utíkají nahoru po kamenné hrázi do ulice. Rychle se vysoukávám ze spacáku. Takový Štědrý večer jsem si nikdy nepředstavoval ani v nejbujnějším snu. Spacák se pomalu škvaří do malé páchnoucí kuličky. Ještě že hned odešli! Jenže co já teď budu dělat? Kromě zimníku a šály už nemám nic…snad pomůžou nějaké ty charity….Tak se zase zachumlám do šály a starého zimníku, na promočené boty už jsem zvyklý, a vydám se zase do ulic. Metelice zaplaťpánbůh ustala, vyjasnilo se a na nebi září měsíc v úplňku. Je poklidná vánoční noc. Kolem svítí a září sváteční město, okna bytů něžně svítí do světa a sdělují světu : Pokoj lidem dobré vůle!
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Pronájem zrekonstruovaného bytu 1+kk v blízkosti Janáčkova divadla na ulici Koliště
Koliště, Brno - Zábrdovice
10 000 Kč/měsíc
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x