Dopis do Nebe

V posledním vstupu jsem slíbil druhý příspěvek do literární soutěže k 100. výroí narození Bohumila Hrabala. Tady je:

Dopis do nebe.

Vážený Mistře,

Tak teď nevím, jak mám začít…Jsem plný zmatku, rozpaků, posvátné úcty až téměř hrůzy, ale také plný taktu a ohledu k zaslouženému klidu, kterého si tam nahoře po tak trochu bouřlivém a pohnutém životě nejspíš užíváte. Říká se, že v posledních letech svého života jste byl poněkud nerudný a nepřístupný, ale jak tak k stáru poznávám lidi, přicházím o značnou část iluzí a už se Vám nedivím. Bohužel mi nebylo dopřáno, abych Vás poznal osobně. Kdybych Vás byl osobně poznal, kdybych Vás potkal někde v Praze, nebo v kerských lesích, patrně bych vůbec neměl odvahu Vás oslovit a jen zpovzdálí bych se na Vás díval jako na Boha literatury, na ikonu a symbol krásného psaní. Je obrovská škoda, že jste nás trochu záhadně opustil, váš pád z okna nemocničního pokoje je dosud obestřen mnoha nejasnostmi a dohady. Možná, že jsme se mohli dočkat ještě mnoha krásných knížek. Mám – li špatnou náladu, když mě něco trápí, nebo když tři neděle nevyjde slunce, sáhnu po některé z těch, které jste pro nás za ta léta aktivního psaní stvořil. Potěším se hláškami pana Hanti, nebo zpomalenými reakcemi pana Boučka, zasním se nad romantickou poetikou zašlých časů ve starém pivovaru, nebo nad dojemným líčením vzpomínek na rodiče a strýčka Pepina. Ty humorné, romantické a krasosmutné příběhy mi dokáží odehnat splíny, smutek a zklamání z lidské špíny, zla a sobectví. Několikrát jsem se zajel podívat i do Vašeho Kerska, každé jaro jsou tam velké slavnosti na Vaši počest. No – nevím, byl jste známý jako skromný a téměř uzavřený člověk, střežící si své soukromí, takže mám obavu, že by se Vám ty megalomanské akce, plné lidí, hluku, stánků a ruchu, za účasti špiček českého divadla, filmu a hudby moc nelíbily, ale pro nás obyčejné smrtelníky je to naopak velmi příjemná připomínka Vašeho díla a Vaší osobnosti. Jsou zde jevištně předváděny scénky z Vašich knih, nastudované špičkovými divadelníky, a jako hosté vystupují filmoví herci a režiséři snímků, natočených na motivy Vašich děl. Prožil jste i složité období válečných let, z kterých jste ovšem čerpal náměty pro svou práci. Ostře sledované vlaky, geniálně zpracované filmaři, získaly před lety dokonce Oscara, cenu americké filmové akademie…

Moje generace má to štěstí, že to zrůdné šestileté období nezažila, narodili jsme se až po válce. Ale máme zase jiné starosti. Chceme – li začít psát, nenajdeme pro svá díla nakladatele. Většina z nich se nenamáhá si nabízené rukopisy ani přečíst, před kvalitou dává přednost braku, protože na kvalitě se nevydělává, lidé povšechně méně čtou, knihy jsou neúměrně drahé, tudíž špatně prodejné a nakladatelé si tedy hodně rozmýšlejí, zda vydají začínajícímu autoru jeho dílo – většinou na jeho nabídku vůbec neodpoví. Můžete mluvit o štěstí, že jste začal psát v době, na kterou je dnes téměř povinností jen nadávat, ale v přístupu k psanému slovu to tehdy bylo právě obráceně. A tak máme dnes to štěstí i my, protože když Vám ve Vašich začátcích knihy vydali, my se jimi můžeme dodnes kochat, těšit a povznášet. Doufám a věřím, že tam nahoře, odkud možná pobaveně sledujete upocené pokusy Vašich následovníků o psaní, máte dostatek nektaru (Prazdroj sice vyváží svůj zlatavý mok do celého světa, ale s nebesy pravděpodobně ještě kontrakt nepodepsal), a že tam pomyslným perem z křídel andělů píšete pro cherubíny další krásné knížky. Možná, že se tam denně setkáváte i s dalšími bohy kulturního nebe, s Werichem, Šlitrem, Šimkem a Grossmanem, Brodským, Menšíkem a mnoha dalšími génii pozemské kultury. Popíjíte nektar a besedujete o tom, co se dole na Zemi děje, komentujete události, sledujete život. Těším se, že i já – pokud se ovšem dostanu do nebe – se budu moci alespoň zdálky dívat na ten božský Olymp, pokorně a nenápadně, jako se věřící křesťané dívají na Boha a muslimové na Proroka. Tak si tam užívejte toho vysněného klidu, já jdu do pokoje, otevřu knihovnu a vytáhnu některou z Vašich knížek, sednu si do hlubokého křesla ke krbu a budu plnými doušky nasávat tu úžasnou něhu a poetiku z jejích stránek.

Váš dávný čtenář a obdivovatel Pavel.