Alice
Když se loni Alici narodila koťata, nosila je z místa na místo, jak už to tak kočky dělají, některá zahynula, některá zlí lidé utopili a jedno nebo dvě si soucitné dělnice z továrny vzaly domů. Pod rozložitým smrkem před šatnami jí udělaly útulné hnízdečko, nanosily jí tam misky s jídlem a daly bedýnku jako přístřešek na přespání v chladných dnech- tam patrně přečkala i letošní dlouhou zimu. Nejspíš nejsem sám, komu se jí zželelo, protože vyhřáté dámské šatny, mívaly často pootevřené dveře, aby tam Alice mohla strávit mrazivou noc v teple na prostřeném hadru v koutě. Někdy ji nechali ohřát i ve vrátnici nebo v provozech, ale to nadřízení neradi viděli..
Na jaře Alice přibrala na objemu a všem nám bylo jasné, že za nějaký čas spatří světlo světa nové kočičí životy. Museli jsme to tajit, aby je nepřející lidé nechtěli topit, jak to často dělají. Přesto se čtyři malá koťátka hned po narození záhadným způsobem ztratila a poslední, malý nevidomý černý chlupatý váleček jsme nakonec objevili u nás v domě ve sklepě v nepoužívané prádelně. Alice si vytvořila doupě v betonovém korytu, ve kterém se dříve máchalo prádlo v dobách, kdy ještě automatické pračky byly v plenkách. Koryto je chladné, v nevytápěné sklepní místnosti muselo studit, a tak jí tam moje žena s dcerou daly starý svetr, aby neleželi na holém betoně, a několikrát denně jim tam nosíme jídlo. Pohled na maminku s kotětem byl dojemný, měli jsme hezký pocit, jaký asi mívá každý, kdo pomáhá, ale jen do okamžiku, kdy Alice záhadně zmizela.
Kotě leželo v betonovém korytě samo a naštěstí většinou spalo. Když bylo vzhůru, žalostně kvikalo, že by se u toho ustrnul i čert. Kam se mu ta máma poděla? Slyšel jsem, že prý existují kočky, které svá mláďata opustí a ponechají je svému osudu, ale pokud jsme mohli pozorovat Alici při péči o svého potomka, bylo v ní tolik něhy a péče, že jsme v tuto verzi vůbec nevěřili. Proto jsme se domýšleli toho nejhoršího. Objel jsem na kole veškeré výpadovky z obce s obavou, že někde na silnici uvidím přejetou kočku, ale moje obavy se nesplnily. Ani v továrně po ní nebylo ani stopy, prolezl jsem všechny šatny, sklepy a dostupné objekty, ale nebylo tam ani stopy nejen po Alici, ale i po ostatních toulavých kočkách, které se tu zdržují. Co se to sakra děje? Kam se všechny poděly? Že by je někdo otrávil, nebo odvezl ras? Pokud vím, tak sem žádný ras nejezdí- ostatně jsem už léta o žádném neslyšel, tak si nejsem jistý, zda tuto činnost ještě vůbec někdo provozuje…
Dva dny jsme žili v nejistotě, děvčata chtěla kotě v prádelně krmit mlékem, ale nic si od nich nevzalo. Už jsem se bál vlézt do oné sklepní místnosti v temných představách, že najdu kotě mrtvé a že je budu muset odnést a zakopat- já při své měkké povaze bych z toho byl celý špatný. Naštěstí třetí den jsme našli Alici opět v korytu u mláděte. K obecné spokojenosti sálo od maminky a za pár dní prokouklo a povyrostlo. Uklidnili jsme se a dál nosíme do prádelny jídlo a vodu. Jen jedno je záhadou. Kam všechny kočky na celé dva dny zmizely? Unesli je mimozemšťané? Nebo měly někde na půdě či na střeše kočičí sněm?
Napadla mě v této souvislosti určitá obava, související s lidskou populací. Často se stává – a bylo to několikrát v v televizních zprávách – že li lidská (?) maminka své dítě opustí, nechá je o samotě v prázdném bytě a jde se bavit do hospody nebo za milenci. Některé maminky, a to už je opravdu otřesné zjištění, své dítě dokonce zabijí, chtějí se nechtěného následku svého poklesku zbavit, nebo – a to je zvláště zarážející – se tím, že ublíží nevinnému dítěti, mstí manželovi za rodinné neshody. Nedávno jsem v jistém časopise četl dávný případ o matce, která zabila tříměsíční dítě, protože manžel jí vyčítal, že se věnuje dítěti víc než jemu. Dá se to pochopit?
A tak chtě nechtě musím konstatovat, že zvířata, ač jednají pudově, se většinou chovají daleko lidštěji než lidé. I když i zde existují vyjímky….
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x