O směšných láskách

  Snad se na mne pan Kundera nezlobí za to, že jsem si tak trochu vypůjčil do názvu tohoto povídání upravenou verzi titulu jeho slavné knížky. Jenže můj příběh vypráví o něčem jiném, a jak možná čtenář uzná, jiný, vhodnější titulek bych k němu velmi těžko hledal.

Jarní sluníčko zapadalo za paneláky na protější straně ulice a pro Polabí typické topoly vrhaly dlouhé stíny přes vozovku a široký betonový chodník až k nám. Za rohem bylo slyšet startování nějakého auta a pak bouchly plechové dveře. Auto se rozjelo a hluk jeho motoru zanikl v dálce. Ochladilo se. Přestěhovali jsme se s přítelem Oldou z terasy restaurace Barborka dovnitř do lokálu. Debata o děvčatech, láskách a rozchodech, přerušená stěhováním, pokračovala, když nám servírka v kratičké minisukni přinesla další sklenice piva. Olda se zhluboka napil, opřel se do opěradla židle a povídal:

„Kdybych byl prevít, nejspíš by přede mnou žádná sukně nebyla v bezpečí. Naštěstí jsem slušný člověk, a lásky své ženy si hluboce cením a vážím, jsem jí za ni vděčný a nikdy bych ji nezradil. Jenomže jsem muž. Pouhá hříčka přírody, která si bůhvíproč udělala z nás mužů lovce. I když máme doma dokonalé zázemí a bezpečný týl, stále se vydáváme na dobrodružné výpravy za novými a novými milostnými avantýrami a často si neuvědomujeme, že tím své věrné, odpovědné a milující ženě ubližujeme. Ne všichni totiž dokážeme včas couvnout a mnozí z nás odcházejí od hodné a milé ženy do nejistoty nového vztahu. Já ne- a uvidíte proč…

Moje první láska se jmenovala Radunka. Bylo mi sedm let a Radunka bydlela s rodiči v naší ulici o tři domy dál. Měla dlouhé copy a to mě fascinovalo. Vzpomínky jsou dnes už značně vybledlé a mlhavé, pamatuji se vlastně jen na okamžik, ve kterém mě Radunka ještě s kamarádkou v průjezdu zatlačily do kouta a stáhly mi punčochové kalhoty, aby zjistily, v čem se vlastně kluci a holky liší. Strašně jsem se styděl a Radunku uraženě opustil, přičemž jsem se rozešel tak důkladně, že jsem přestal zdravit i rodiče…

V páté třídě jsem pak miloval Helenku. Nevěděla o tom. Abych zjistil, kde bydlí, sledoval jsem ji cestou ze školy nenápadně ve vzdálenosti asi patnácti metrů. Loudala se moc pomalu, a já za ní jel na kole, takže při pomalé jízdě mi řídítka klinkala do stran a málem mě porazilo předjíždějící auto. Lekl jsem se a spadl hlučně na chodník, odřel jsem si ruku, narazil koleno a ohnul jsem si řídítka. Tak skončila druhá láska.

V devítce už to začínalo být vážnější. Některé holky byly vyspělé, že by jim mnohem starší dívky mohly závidět. Zejména Jiřinka měla blůzičku vypnutou, div jí neulétly knoflíčky od blůzky a my kluci jsme sice nenápadně, ale zároveň tak, že jsme div neporazili školní lavici, pokukovali. Mě ale víc fascinoval silný vodopád tmavých vlasů, sčesaný do strany a přehozený přes rameno dopředu…ostatně na dlouhovlásky jsem nemocný dosud, i dnes, v pokročilém věku…ale vypnuté blůzičky mi dnes učarují také, a myslím, že víc, než tehdy…

Věruška byla mnohem vyšší než já, ale tehdy mi to ještě nevadilo. Zjistil jsem si její adresu a posílal jí domů anonymní psaníčka, plná vášnivých vyznání, na víc jsem neměl odvahu. Přiznal jsem se jí po čtyřiceti letech na třídním sjezdu a oba jsme se při té vzpomínce zasmáli. Léta plynula, lásky přicházely a odcházely, po vyučení jsem nastoupil do zaměstnání, hrál a přáteli muziku a v létě sjížděl na lodi jihočeské řeky, také moře jsem párkrát uviděl na vlastní oči, a pak přišly první trapné pokusy o sex, při kterých jsem obvykle shořel jako papír. Janička z Kutné Hory, okatá, štíhlá a náležitě klenutá přijela ke mně na víkend v představě divoké noci, přivezla si sebou krajkové noční prádélko…jenomže když jsem ji v milostném opojení prádélka zbavoval, otočila otráveně krásné velké oči ke stropu a znuděně řekla „Co vy chlapi na tom hejbání vidíte“- a odpadl jsem jak Napoleon u Waterloo. To byl konec další lásky…

Nebudu jmenovat další nehody a trapasy, bylo jich nesčítaně a byl jsem z nich nešťastný. Až přišla Ilonka. Byla to láska na první pohled, poznal jsem ji na mejdanu u přátel a hned jsme si padli do oka. Už nevím, jak k tomu došlo, ale Ilonka, už léta vdaná a matka dvou dětí, konečně ze mě udělala muže. Chodil jsem s ní tři roky a byla to láska jako trám. Jen rozvést se nechtěla a já už měl bohémského života po hospodách po krk. Přišel čas rozumu a já jsem se chtěl usadit a zklidnit. Tak jsem s Ilonkou sice dodnes kamarád, ale hledal jsem jinde. Ema z Moravy byla eroticky náruživá, prožil jsem necelý rok žhavého sexu a dovolenou na Lipně, když mě to přestalo bavit. Co je moc, to je moc…Pak jsem si našel konečně rozumnou mladou ženu a oženil jsem se.

Jenomže čert nikdy nespí, stále se mi líbí i jiné ženy. Za dobu manželství jsem byl mnohokrát v pokušení nevěry, a že jsem odolal, není ani tak moje zásluha, jako spíš fakt, že dívkám, které se mi líbily, jsem se nelíbil já. Ta předposlední mě dokonce ponížila natolik, že mé dopisy a pak i mé telefonní číslo předala svému pozdějšímu milenci a ten mě připravil o půl roku života, zničil mi nervy a udělal mi peklo na zemi. Tuhle dámičku, která se zprvu zdála být báječnou ženskou,  už v životě nepozdravím, bolí to dodnes…

Poslední žena, které si velmi vážím, je ta nejkrásnější ženská, jakou znám. Ta mě sice také odmítla, ale zůstali jsme kamarádi, píšeme si, rozumíme si a máme se svým způsobem rádi. Ale musím respektovat její přání, že o ní nebudu mluvit, takže končím. Pokorně jsem se vrátil ke své ženě, starám se o domov a zahradu, sem tam si zajdu na pivo a nic mi nechybí. Taky už mám svá léta a je na čase, abych si dal pokoj…“  …a vtom Olda přerušil svůj dlouhý monolog a vytřeštil oči na procházející mladou ženu: ….,,ale hele támhleta je kus baby, koukni se na ni…!“