Za korunami stromů vyšlo slunce.
„Kdy už tomu bude konec!“ .Joska se zpocenou umazanou tváří opřel pušku o dřevěné ostění. „Je to nekonečný, člověče, to je tolik neštěstí! Já jsem nikdy nikomu neublížil, a teď mám střílet po lidech? Vždyť já byl nešťastnej jako šafářův dvoreček, když kamarádovi v práci spad hasák na nohu, jak mi vypad z ruky při utahování trubky…a teď slyším nářek a vidím smrt, kterou si tady přivádíme schválně, cíleně, jen abychom těm klukům tam v tom lese co nejvíc ublížili! Co mi udělali? Nic, ani je neznám! Tak proč po nich mám střílet?!“ Milan se posadil na zelenou bedýnku od munice a vytáhl zmuchlaný balíček cigaret. Zapálil si a nechal zapálenou cigaretu kolovat. „To je kamaráde válka, tady jsou úplně obrácený hodnoty. Čím víc lidí povraždíš nebo zmrzačíš, tím jsi větší hrdina, povýšej tě a budeš slavnej. Koho zajímá, že jsi chtěl studovat, oženit se, mít děti a v létě jet k moři? A v zimě na hory?“ V zákopu bylo ticho, jen kdesi za zákrutem bylo slyšet, jak kdosi hraje na foukací harmoniku nějaký sladkobolný doják a v korunách stromů nad našimi hlavami šuměl vítr a zpívali kosové. Jirka vytáhl z kapsy uniformy placatou láhev slivovice. „Zahřejte se kluci!“. Nikdo nemluvil. Slivovice nás hřála v hrtanu a svět se zdál na malou chvilku trochu hezčí. Pak se to stalo.
Ticho přerušil výstřel z děla, mezi temnými stromy na druhé straně se zablýsklo a zvedl se oblak dýmu. Ozval se svištivý hvízdot – takhle asi zněl zvuk padajících bomb za druhé světové války, jak nám o tom vyprávěli rodiče – a pak už si nic moc nepamatuji. Jen na oslnivý hřmot v zákopu, pak jen tratoliště krve, rozházené bednění a Milan s utrženou hlavou, v rukou ještě svírající placatou láhev. Tak ten už nedostuduje. Povýšen bude ten na druhé straně…Proč tohle sakra vůbec je? Proč lidé jako my, řemeslníci, pošťáci, dělníci z továrny a nádražáci, proč nás oblékli do těhle hnusných zelených mundůrů a nahnali nás na smrt? Proč si to lidé stále ještě nechají líbit? A proč je v armádě i dost blbů, kteří jsou tu dobrovolně…to už vůbec nechápu…
Z lesa vyběhla pěchota na zteč proti našim zákopům. Co teď? Když po nich nebudeme střílet, budou zabíjet oni nás. V duchu jsem si zpíval Suchého text: ..že když kvůli pánům se LIDI začnou mezi sebou prát, neprospívá to vůbec tulipánům, a nezlobte se, já mám kytky rád…A kluci v šedozelených uniformách, podělaní strachy běželi proti našim namířeným puškám, někde se rozeřval kulomet a ti kluci padali na blátivou louku jako kuželky. Už jsem rozeznával jednotlivé obličeje, některé napjaté, jiné vzrušené bojem, ale většinou vyděšené. Vtom jsem se vztyčil. Toho kluka vpředu znám! Dělal u nás v továrně brigádu, neměli jsme se rádi, chodil mi vyhrožovat a nadávat, a pak ho pro nějaký průšvih vyhodili, ale sehnal si číslo mého mobilu a posílal mi sprosté, urážlivé a výhružné esemesky, prozváněl i uprostřed noci a několikrát denně…teď bych se mu mohl pomstít…! Namířil jsem mu pušku doprostřed hrudi, ale pak jsem hlaveň sklonil. Má to cenu, kvůli starému sporu zničit lidský život? A kde se ten chlap vůbec vzal na druhé straně, mezi protivníky? Přeběhlík? Kdyby se dostal do rukou vojenské policii, udělala by s ním krátký proces. Tak to nechám na ni, ať si ho chytí… Zabíjení nevinných lidí je svinstvo, vím to já, vědí to oni, víš to ty, ale ještě v jednadvacátém století jsou na světě lidi, kteří to nevědí.
Za linií pěšáků vyjel na louku otevřený džíp, řidič kličkoval mezi minami a mrtvými a zraněnými vojáky, na zadním sedadle se rozvaloval nadutý nadporučík, chvílemi vstal a řval na ty chudáky jak na dobytek. Vedle mě se ozval tichý hlas Jirky, zraněnou rukou si na tváři, jak si otřel pot, vymaloval krvavé šmouhy, takže vypadal jako Indián na válečné stezce: „Kobylu lze naučit lecčemu, ale ty, kteří žijí z cizího neštěstí nelze naučit ničemu!“ Maně se mi v hlavě vybavil tento citát z jednoho televizního seriálu a pousmál jsem se. I vymyšlené věty, které si kdysi nějaký scénárista stvořil po potřebu filmové zábavy, se někdy hodí v praxi…
Náhle bylo slyšet nějaké vzdálené dunění, někde se rozeřvaly silné motory. Z dovedně zamaskovaných úkrytů na kraji lesa se s rámusem vynořily ocelové obludy. Tanky! To je náš konec, máme jen pušky a na druhém konci zákopu jeden kulomet. Jirka pečlivě zamířil pušku na důstojníka v džípu. „Ať to aspoň nemají tak levný!“ Pak si to rozmyslel a namířil na řidiče, stiskl spoušť. Překvapilo mě, jako už mnohokrát, jak lehké je připravit člověka o život. Ochranné sklo u džípu se rozletělo na tisíc kusů a řidič klesl na volant. Neovládaný vůz se stočil do strany a vjel rovnou do cesty rozjetému tanku. Odvrátil jsem hlavu. Nadporučík byl sice namyšlený blbec, ale byl to člověk…Nechtěl jsem vidět, co z něj zbylo. Tank se zastavil, otočil trup s dlouhou hlavní směrem k nám. To jsou nejspíš poslední vteřiny mého života. Ještě jsem zahlédl plamen výstřelu. Hluk už jsem nezaslechl….Za korunami stromů vyšlo slunce.
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
Arizonští poslanci zrušili 160 let starý zákon, který zakazoval potraty
Zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů v americkém státě Arizona ve čtvrtek schválili zrušení zákona...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr
Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x