Schody do nebe
. Kdyby tu bylo aspoň něco k pití! Jazyk se mi lepí na patro, potím se v podpaží a na různých jiných částech těla. Zastavil jsem se, dopadám těžce na schod, popadám dech a natahuji zmučené nohy před sebe. Jak je to ještě daleko? Taky už by to v jednadvacátém století mohli zmodernizovat, natáhnout zde lanovku, nebo aspoň pohyblivé schody, jako mají v Praze v metru…Po půlhodině jsem si zklidnil plíce i svaly a vydal se na další výstup. Teď už to šlo trochu lépe. Atmosféra řídla, nastupovala stratosféra, zvláštní je, že necítím žádné změny teploty. Ale vlastně, čemu se divím, vždyť….
Po dvou hodinách jsem na místě. Mezi mlhovinou mraků vykoukla velká dřevěná vrata, lakované dřevo vypadá malebně jako dveře čínských pagod, mosazné kování se leskne, jako kdyby bylo natřené sádlem. Nebe! Konečně jsem tady! Chvíli jsem přemýšlel, jak se ta těžká vrata udrží mezi mlhami bez kontaktu s pevnou zemí, ale pak jsem si uvědomil, kde jsem se to octl. Tady je přeci všechno možné! Očekával jsem, že za vraty bude stát stůl, za ním bude sedět anděl s bílými křídly a společnost mu bude dělat čert Uriáš, jak jsme všichni mohli vidět v jednou krásném filmu…jenže těžké rudohnědé veřeje zůstávají zatím pevně zavřeny. Klepu nesměle kloubem ukazováčku, pak dlaní, a nakonec buším do pevného dřeva pěstí, až se celá vrata chvějí a rezonují jak obrovská rezonanční plocha imaginárního klavíru. Nebesa se otřásají tragickým tremolem, až se divím, že mi, že mi nikdo nepřišel vynadat a ztrestat za rušení nebeského klidu…
Otočil jsem se zpět na schody. Vyváří se tam už docela slušná fronta, připomíná to zlatokopy na Yuconu, když se ploužili přes hory do zlatonosných revírů Aljašky. Svatému Petrovi nejspíš nestojí za to otvírat jedinému hříšnému poutníkovi nebeskou bránu, čeká, až se sem v potu tváře vyšplhají i ostatní a pustí nás dovnitř všechny najednou. Na plácku před bránou už se tísní docela slušný dav lidu obojího pohlaví, když v zámku zarachotí klíč a půlka ohromných veřejí se s vrzáním a sténáním otevřela. Taky by si mohli namazat panty, ale v nebi už patrně také šetří…
Divil jsem se. Žádný vousatý bělovlasý světec v bílé říze nás nevítal, vrata stála osaměle uprostřed mlh, a když jsme prošli, vypadalo to stejně, jako před nimi – až na to, že uprostřed vedla jakási hlavní třída, po stranách nezbytné cedule a blikající světelné reklamy. Toho nešvaru se zřejmě nezbavíme ani v nebi. Opět jsme ze všech stran ujišťování, že pouze nektar té a té značky je ten jediný a že ubytování za lidové ceny je pouze v mlhovině Andromedy. Procházíme pod transparentem Welcome in The Sky (ano, jsme skutečně v českém nebi..) a ocitáme se konečně v nebeském království. Konečně vidím živého anděla, vítá nás sklenicí nektaru a drží krátký proslov. Vtom se mi ztrácí před očima, protože za mnou se kde se vzal, tu se vzal chlupatý černý čert s planoucíma očima a třese mi ramenem. Melu sebou, bílý kmet se ztrácí a všechno mizí v mlze..
„Tak jak se cítíte pane Novák? Vy jste nám dal!“ třese mi ramenem hezká sestřička v bílém čepci Poplácává mi dlaní po tváři, tváří se povzbudivě. „Málem jste nám zůstal na stole! Pan primář už skoro rezignoval. Ale vy jste bojovník, nevzdal jste to! Teď si vás tu ještě pár dní necháme a pak už půjdete domů!“ Za oknem svítí slunce a maluje bílý nemocniční pokoj do zářivosti. Je mi neskutečně lehce, právě jsem se znova narodil. Bože, na světě je přece krásně!
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
KOMENTÁŘ: Trumpovy trampoty s potraty. Mohly by mu prohrát volby?
Premium Donald Trump rozjíždí prezidentskou kampaň a průzkumy říkají, že to bude souboj prsa na prsa s Joem...
U Votic se srazila tři auta, ženu záchranáři letecky transportovali do Prahy
U Votic na Benešovsku došlo k dopravní nehodě, havarovala zde tři osobní vozidla. Podle policie měl...
V Rakousku zemřel český turista, měl nehodu při jízdě na kajaku
Při sobotní nehodě na kajaku nedaleko rakouské obce Scheffau zemřel 36letý Čech, uvedla rakouská...
Čína dokončuje „neviditelný“ bombardér. Máme lepší, řekl Pentagon
Číňané oznámili představení svého „neviditelného“ (stealth) bombardéru H-20. Pentagon to ale moc...
Prodej bytu 1+1 na ulici Husova, Boskovice, okr. Blansko
Husova, Boskovice, okres Blansko
3 200 000 Kč
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x