Večer s úchylem

Večer pokročil. Na nebi vyskočily první hvězdy a nad městem roztáhla svá temná křídla noc. V ulicích utichl denní shon a ruch, jen sem tam přejelo osamělé auto, nebo spěchal pozdní chodec. Musím už jít domů, uvědomila jsem si nerada- táta čeká, protože jsem slíbila, že budu do deseti doma… Ale večírek u Verči byl rozjetý v nejlepším, v plném proudu. Tančilo se, Jáchym se v koutě na pohovce tulil k usmívající se Mince a cosi patrně hezkého jí šeptal do vlasů. Petr seděl u stolu a naléval si už bůhví kolikátou sklenici vavřineckého. Verča právě nesla z kuchyně další podnos s chlebíčky.

„Honzo, pojď mi otevřít ty vokurky!“ zaprosila mého tanečníka, ten se na mě omluvně usmál. „Promiň!“  Pomalu jsem se za nimi loudala do kuchyně. Honza zápasil s víčkem sklenice s okurkami, Verča mu sklenici držela. „Hele, já už budu muset jít domů“ řekla jsem, „táta čeká. To bude zas řečí jak v parlamentu!“ Verča pokrčila rameny, z obývacího pokoje byl slyšet výbuch smíchu. Petr tam patrně pronesl opět nějakou moudrost. „Nebuď srab! Kam bys chodila?“ Honza povolil víčko a otočil se ke mně. „Noc je ještě mladá!“ A vzal mě do náručí. Zatočila se mi hlava, trochu vypitým vínem, více ale tím vášnivým objetím. V obýváku zatím někdo zhasnul lustr, intimní osvětlení tvořily jen svíce na stolku, z CD se linuly nějaké sladké ploužáky z padesátých let. Tančili jsme přitisknutí k sobě tak těsně, že jsem cítila jeho vzrušení. Vzpamatovala jsem se. Tohle ne! Na to nejsem připravená! Vymanila jsem se z Honzovy náruče. „Já už opravdu musím!“ Honza se rozzlobil. „S tebou nic není, jsi normální slepice!“ zapálil si cigaretu a otočil se k oknu. „Tak si běž! Utíkej!“ zahučel dopáleně, aniž se ke mně otočil. Polekaně jsem utekla do předsíně, spěšně oblékla kabát a vypadla z bytu. Zaklapla jsem za sebou dveře domu a chvíli jsem váhala, zda se nemám vrátit. O Honzu bych nechtěla přijít, ale ani s tátou, s tím supertátou, který je víc kamarád než táta a od té doby, co maminka umřela se o mě stará, s tím si to už vůbec nechci rozházet, on mi totiž věří….Ještě čekám, jestli se za mnou někdo z party rozběhne, ale ti synci si nejspíš ani nevšimli, že jsem pryč. Přitáhla jsem si kabát těsněji k tělu a vydala se liduprázdnými ulicemi k domovu.

Nedaleko parku jsem měla nepříjemný pocit, že za mnou kdosi jde. Zřetelně jsem slyšela cizí kroky, když jsem zastavila, zastavily se také. Dostala jsem strach a zrychlila tempo chůze. Můj stín rovněž. Teď musím projít parkem, to je teda pech! Ten pitomec Honza mi odpoledne slíbil, že mě večer doprovodí domů a krásně se na mě vybodl….Měsíc v úplňku osvětloval cestičky v parku, ale také vytvářel temné dlouhé stíny mezi stromy a křovinami. Slyšela jsem kroky za sebou, jak se pomalu blíží, zrychlily a daly se do běhu. Konečně jsem si dodala odvahu a v poslední chvíli jsem se otočila. Do tváře mu nebylo vidět, stínil ji štítek čepice. Zastavil se metr ode mne a mlčel, jen vzrušeně dýchal. Bylo mi nanic. Prudce rozevřel dlouhý plášť. Nic pod ním neměl. Nevyděsil mě, nahých chlapů už jsem viděla! Ale co teď? Vzpomněla jsem si na nedávnou debatu s Verčou u kávy. Tehdy jsme probíraly, jak se v takových případech chovat. Hlavně nedat najevo strach! Ten hlavně ty úchyly vzrušuje! Pak jsou nebezpeční..Musím převzít převahu. „Vám není zima?“ prohodila jsem konverzačním tónem, „vypadáte, jako kdybyste vylezl z Baltu!“ Muž znatelně znejistěl, ale mlčel nehybně dál. „No co mlčíte? Tam je studená voda, a když chlapi vylezou, mají ho tak malinkýho jako vy Ale nic si z toho nedělejte. Jestli mě chcete znásilnit, tak se jak doufám vzruší a pak nabyde . Budu ráda, protože chlapi mě kvůli tomý mému zatrápenému syfilisu nechtějí!“ Nevím, jak jsem přišla na ty nesmysly, které jsem tam vykládala, ale nervy pracovaly na plné obrátky a pud sebezáchovy se činil. Ta slova mi sama plynula ze rtů. Vzpomněla jsem si na jednu kamarádku, která kdysi prohlásila, že kdyby ji nějaký debil chtěl znásilnit, zvolala by „HURÁ“- a on by zděšeně prchl. Ale nebylo toho zapotřebí. „Můj“ úchyl si polekaně přitáhl svůj plášť, rozběhl se a zmizel za nejbližším rohem domu na okraji parku.

Teď jsem se teprve roztřásla, rozběhla se a zastavila až na prahu našeho domu. Táta čekal s němou výčitkou v očích, ale jeho výraz se změnil, když spatřil mou uslzenou a vyděšenou tvář. Připravené výčitky spolkl a vzal mě beze slova do náruče, šeptal slova útěchy, můj zlatý dobrý tatínek! Plakala jsem mu na rameni a setrvala tak snad dvacet minut.

„Měla bys to hlásit“ prohlásil, když jsem se trochu uklidnila  a přerývaně mu vše pověděla. „To je asi zbytečný, ten už je dávno někde schovanej v bezpečí, ostatně jsem mu ani neviděla do tváře, nepoznala bych ho, byla tam tma…“ vzlykla jsem. „Ale s Honzou si to vypovídám!“ vzkypěl ve mně vztek. Táta mi uvařil čaj. „Napij se holčičko, nic jiného tu teď v noci nemám, ale ten čaj tě aspoň zahřeje. A pak si jdi lehnout. To nic, to přejde, a ráno bude líp!“  Dlouho jsem nemohla usnout. Myšlenky mi vířily hlavou a nedaly spát. Nakonec jsem přeci jen usnula neklidným spánkem, ale s pocitem, že jsem v bezpečí, u táty, doma….

 

Autor: Pavel Kopáček | neděle 27.1.2013 21:38 | karma článku: 11,20 | přečteno: 651x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma: 12,02 | Přečteno: 535x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma: 4,61 | Přečteno: 293x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma: 6,94 | Přečteno: 181x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma: 7,55 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma: 9,52 | Přečteno: 656x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

V Ostravě se střetl motorkář s dvěma vozidly, zraněním na místě podlehl

28. dubna 2024  11:15,  aktualizováno  13:29

V Ostravě na ulici Rudná poblíž křižovatky s ulicí Vratimovskou se střetl motorkář s dvěma vozidly....

Budeme radikální. Pro zachování důchodového věku uděláme všechno, řekl Havlíček

28. dubna 2024  13:28

Hnutí ANO udělá vše pro to, aby se nezvyšoval důchodový věk, řekl v pořadu Za pět dvanáct Karel...

Malostranský zápisník: Ze tří žen zbyla ve vládě jedna, ale ta zase vydá za tři

28. dubna 2024

Premium Proč se opět nepovedla feminizace české vlády? Kdo je poslední vládní květinka, která když mluví,...

TOP 09 má na ministra pro vědu a výzkum čtyři kandidáty, řekl Válek

28. dubna 2024  12:58

Na ministra pro vědu a výzkum má TOP 09 podle místopředsedy strany a ministra zdravotnictví...

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/