Někdy se to schumelí...

Pršelo. Padal drobný, nepříjemný déšť, vyvolávající chmurné nálady a deprese. Obloha se mračila jako zklamaná milenka a hrozila špatným počasím na dlouhou dobu. Tohle bude trvat ještě týden….Seděl jsem v jednom kupé lokálky, souprava sebou kymácela a lomozila na vyhýbkách při výjezdu z hlavního nádraží. Minula chemickou továrnu se spletí stříbrných potrubí, konstrukcí a hal, projela rozsáhlým komplexem seřazovacího kolejiště.

. Pak se skřípěním a s pískotem vlak zastavil na malém nádraží na předměstí. Bouchala železná dvířka vagonů a několik cestujících seskočilo na vyvýšený peron.  Po okně kupé stékala zvenku voda a sklo se zapotilo. Otřel jsem je hřbetem ruky a vyhlédl ven. Vlevo je plot areálu nákladového nádraží, vpravo někdejší budova nádraží, dnes přestavěná na byty. Nad jedním oknem v přízemí lze na dosud neopravené fasádě ještě dnes, po mnoha letech vidět zbytky černého opálení po dávném požáru. Zahynul tam tehdy můj kamarád….

Byl jsem normální šťastný kluk, jako tisíce kluků na Moravě. Hrál jsem s kamarády fotbal, v sobotu jsem nevynechal jedinou tancovačku a nenechal jsem žádnou holku v klidu. Žil jsem od platu k platu, byl jsem vyučený opravář čerpadel v Sigmě Lutín, takže jsem neměl nouzi o peníze. Doma jsme měli hospodářství, moc času na klukovská alotria nebylo, ale já jsem se nedal, po práci vždycky nějaká ta hodinka na soukromí vybyla…Tak šel čas, až přišla vojna. Dneska se kluci mají! Do téhle podivné zelené party nastoupit nemusí, leda že by chtěli, ale tehdy byla základní vojenská služba povinná. A tak jsem se ocitl u útvaru v jednom městě ve středních Čechách. Vojna to nebyla zas tak špatná, po zácviku jsem byl přidělen k pracovní četě, chodil jsem po budovách opravovat kohoutky a v kuchyni se pro mě vždycky u kamarádů našlo něco na zub. Jenže pak se objevila Radka. Bylo to jak rána palicí do hlavy. Nádherná tmavovláska s vodopádem hustých vlasů do půli zad s uhrančivýma očima, s postavou bohyně a s úsměvem anděla. Už tehdy mě měl varovat její sexuální apetit. Hned na první schůzce došlo k divoké postelové smršti..no- byl jsem mladý kluk, tehdy jsem byl náhle ve hvězdách, myslel jsem si, že to je projev lásky a zamiloval jsem se až po uši. To jsem ovšem netušil, že Radka má těch milenců víc. Vojna se zvolna blížila ke konci a já jsem se trápil představou, že tato láska skončí. Už tehdy jsem věděl, že takové vojenské lásky dlouho nevydrží, i když si zpočátku píší a navštěvují se, ale pak to slábne a slábne, až vztah zanikne. Jenže Radka mi jednoho dne oznámila, že čeká dítě. Byl jsem štěstím bez sebe, vznášel jsem se do nebes a svět se mi zdál krásný, nádherný a úžasný. Koupil jsem drahý prsten a požádal  Radku o ruku. To jsem ještě nevěděl, že dítě není moje. Až po narození syna mi  kamarádi v hospodě prozradili, jak se věci mají. Radka se svými milenci už ani netajila, často jsem ji našel v objetí někoho jiného. Stále jsem se ale naivně domníval, že se z těchto avantýr časem vyléčí a bude si vážit toho, že ji mám  rád. Po vojně jsem se domů nevrátil, pořídil jsem  si úvěr, nakoupil materiál a postavil pěkný dům. Radčina rodina na to nepřispěla ani penězi, ani fyzicky, všechno jsem za tři roky odpracoval sám. Radka zatím střídala milence, někteří se mi vysmívali, a protože jim dala i moje telefonní číslo, volali mi sprosté, ponižující a urážlivé hovory. Vždycky jsem to zapíjel s kamarády v hospodě. Rozvedli jsme se následující rok na její žádost z důvodu mého alkoholismu. Z domu, který jsem postavil a zaplatil mě vyhodili, Radka si tam nastěhovala svou rodinu. Nedostal jsem zpátky ani korunu, jen jsem splácel úvěr. Na Moravu už jsem se nevrátil, přijal jsem práci u železnice v jiném městě, dostal jsem místnost v budově zrušeného malého nádraží na předměstí. Ztratil jsem víru v lidi, hlavně v lásku. Začal jsem nezřízeně pít a miloval jsem se s podivnými ženštinami z té nejspodnější spodiny. Chodil jsem ve špinavých, zválených montérkách a do té nehostinné studené místnosti jsem chodil jenom spát. V té době jsem se spřátelil s partou drážních montérů ze stavebního vlaku a začal s nimi bohatýrsky pít. Často už jsem ani ráno nešel do práce a pokud ano, byl jsem pro jakýkoli výkon nepoužitelný. Několikrát jsme přišel do dílny podělaný a páchnoucí, až mě mistr vynadal a poslal domů. Seděl jsem na rozestlané posteli ve strašném nepořádku, všechno se se mnou točilo a bylo mi na zvracení. Zapálil jsem si cigaretu a lehl jsem si na polštář. Usnul jsem. Po nějaké době jsem cítil nezvyklý žár. Probudil jsem se. Kolem mě plály metrové plameny, hořela postel, pálily mě hlavně nohy, chytly mi vlasy, hořelo lino na podlaze, žár byl nesnesitelný. Oheň se přiblížil k tlakové láhvi s propanem, na které jsem měl vařič v kuchyňském koutku. Snažil jsem se dostat ke dveřím, ale plamenná výheň už mě to nedovolila. Následovala silná rána, jak se roztrhla tlaková bomba a já ztratil vědomí.l Poslední pocit, jaký jsem měl, byl, že se mi roztrhnou plíce…..

Z myšlenek mě probudilo zahoukání lokomotivy. Pak zatroubil průvodčí na měděnou trumpetku a vlak se s trhnutím dal do pohybu. Stará budova bývalého předměstského nádraží mi zvolna zmizela z očí. Po oknech vagonu stékaly proudy deště, vlak přejížděl mezi závorami hlavní silnici, lidé spěchali za svými cíly s deštníky nad hlavami. Opřel jsem se do sedadla a přivřel jsem oči. Přemýšlel jsem o lidských osudech. Jak si tak s někým ten potměšilec zahraje. Rád bych znal názory oné Radky, ale neznám ji a ani po tom příliš netoužím. Sbohem, můj nešťastný kamaráde, ať je ti tam nahoře lépe, než v tomto slzavém údolí…

Autor: Pavel Kopáček | neděle 13.1.2013 18:16 | karma článku: 7,87 | přečteno: 493x
  • Další články autora

Pavel Kopáček

Až budu tátou

„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...

12.7.2014 v 12:30 | Karma: 12,02 | Přečteno: 535x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Slunce, voda, vzduch, léto....

Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.

10.7.2014 v 20:59 | Karma: 4,61 | Přečteno: 293x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Léto budiž pochváleno - Letní povídka

Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.

10.7.2014 v 16:59 | Karma: 6,94 | Přečteno: 181x | Diskuse| Letní povídka

Pavel Kopáček

Pro strach má mít člověk uděláno

Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...

31.3.2014 v 22:19 | Karma: 7,55 | Přečteno: 234x | Diskuse| Poezie a próza

Pavel Kopáček

Na pohřbu

Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“

17.1.2014 v 18:36 | Karma: 9,52 | Přečteno: 656x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Kongresmanka z Ukrajiny byla proti pomoci. Zrada, říká její rodné město

27. dubna 2024  15:18

Neochota americké kongresmanky ukrajinského původu Victorie Spartzové hlasovat pro balíček pomoci...

Finský vládní poslanec se opil a vystřelil. Ponese následky, vzkázala šéfka strany

27. dubna 2024  14:23

Finský poslanec z krajně pravicové Strany Finů, která je součástí nynější vlády, se v pátek zapletl...

Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev

27. dubna 2024  11:45,  aktualizováno  12:14

V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...

KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj

27. dubna 2024

Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 218
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 764x
Bývalý hudebník, zpěvák a textař,nyní amatérský literát (dvě ocenění v literárních soutěžích).Zveřejněná kniha může být chápána jako nabídka nakladatelům, pokud čtou tento blog. Více informací na http://profil.lide.cz/160Pavel/profil/