Zuzanka

Dobbrý den, posílám poslední krátké intermezzo, od příštího týdne začnu zveřejňovat svou druhou knížku na pokračování po kapitolách s týdenními intervaly, tak jako byly Drobásky po kapsách.

ZUZANKA

Sněhem zapadlá ves byla liduprázdná. Nikde nebylo vidět živou duši, jen o dva domky dál přeběhl přes silnici osamělý pes.

Zuzanka přišla domů ze školy, odemkla vchodové dveře rodinného domku a náhle byla zaskočena podivným tichem, které na ni vtíravě dolehlo zevnitř. Po večerním shlédnutí televizní detektivky se nyní bázlivě rozhlížela, kde by mohli být ukryti zloději. Zvolna a ostražitě položila školní tašku na botník, ostražitě vnímaje každým pórem i sebeslabší zvuky..

Svlékla kabát, shodila boty a navlékla domácí papuče.. Pak přešla do kuchyně, kde ticho rušila jen moucha, vytrvale útočící na okenní tabuli. Podivné! Kde se tu proboha vzala moucha v prosinci!

Zuzka kousla do rohlíku se salámem, který tu pro ni ráno, než šla do zaměstnání, připravila maminka, mrkla do zrcadla a napila se vody přímo z kohoutku nad dřezem.

Náhle se vyděsila podivným šramotem, vycházejícím ze sklepa. Vzpomněla si, že má za úkol zatopit v kotli, který se nachází právě tam!

Stoupla si na špičky a vzala z police zápalky. Pak uchopila starou hůl po dědovi a potichu se plížila ke vchodu do sklepa. Otevřela pomalu a opatrně dveře, za kterými padaly schody do tmy v zejícím černém otvoru. Zuzka chvíli naslouchala, ale tajemný šramot se teď neozýval. Ve sklepě bylo hrobové ticho.Otočila vypínačem a v hloubi sklepa se rozsvítila slabá holá žárovka. Kotel ústředního topení vypadal výhružně, jak se tak temně tyčil u zadní stěny sklepa.

Méně strdnatá povaha by patrně už troubila na ústup při pomyšlení, že zde v některém mnoha možných úkrytů může být schován nevítaný host. Ne tak Zuzanka. S holí připravenou k pohotové obraně sestupovala schod po schodu, opatrně se rozhlížeje na všechny strany. Pokud to papuče dovolovaly, šla po špičkách až ke kotli, aniž se cokoli přihodilo. Odložila hůl a zapálila zmačkané noviny pod připravenou hromádkou dříví na roštu kotle. Za malou chvíli už plamínky vesele poskakovaly mezi dřívím. Otevřenými dvířky vrhaly plameny strašidelné záblesky do temných zákoutí sklepa. Zuzanka po ničem tak netoužila, než jak už být odtud pryč! Rychle popadla kbelík s uhlím a vysypala ho hlučně na rozhořelé dříví..

Náhle se šramot, který ji prve v kuchyni tolik vyděsil, ozval z bezprostřední blízkosti! Kromě toho zaskučelo sklepem táhlé smutné zavytí, vycházející z popelníku kotle!

Zuzanka oněmněla hrůzou. V duch se omlouvala mamince, že na ni bývala drzá a litovala, že bráškovi nedávno snědla jeho čokoládu.

Chvíli čekala, ale zvuky už se neozvaly. Dodala si odvahy a nesměle otevřela dvířka popelníku. Okamžitě odskočila až ke zdi a copy se jí rozhoupaly kolem hlavy.

Z popelníku doslova vyletěla malá chlupatá koule a proměnila se v kotě, které si předtím zalezlo do teplého popela v odstaveném kotli. Střelhbitě se vyřítilo po schodech nahoru do bytu.

Zuzce se ulevilo. Cítila se náhle lehčí, jak jí ze srdce spadl ten obrovský balvan. Úlevou se dala do pláče, ale pak se začala smát. Smála se, až jí slzy tekly po tvářích. Pak vyšla po schodech nahoru do bytu, v koupelně si umyla obličej a v kuchyni si dojedla rohlík se salámem.